Výzkum jihokarpatských nářečí ve Slovanském ústavu AV ČR
Mgr. Michal Vašíček, Ph.D., Mgr. Růžena Šišková (Slovanský ústav)
Termín jihokarpatská nářečí označuje východoslovanské dialekty na území dnešní zakarpatské oblasti na Ukrajině a na severovýchodě Slovenska. Hovoří jimi etnikum karpatských Rusínů, jehož příslušníci se obvykle považují za součást ukrajinského národa nebo za samostatný národ. Výzkum jihokarpatských nářečí má v českých akademických pracovištích dlouholetou tradici, sahající do dob první Československé republiky, jejíž součástí byla i domovina karpatských Rusínů – Podkarpatská Rus. O poznání jihokarpatských nářečí se zasloužil především I. Paňkevyč, který popsal jejich fonetiku a morfologii, po celý život také sbíral materiály pro nářeční slovník. Po druhé světové válce se výzkum zaměřoval na jihokarpatská nářečí východního Slovenska, kam byly v letech 1957–1967 organizovány pravidelné dialektologické expedice vedené O. Leškou a A. Kurimským. Materiály těchto expedic a materiály I. Paňkevyče jsou uchovávány a zpracovávány ve Slovanském ústavu AV ČR, v. v. i., kde v současné době vzniká elektronická lexikální databáze jihokarpatských nářečí. V roce 2011 byl zahájen nový terénní výzkum na území Slovenska a Ukrajiny, jehož cílem je sběr současného nářečního materiálu. Z lingvistického hlediska budí jihokarpatské dialekty mimořádný zájem jednak pro své archaické rysy, jednak pro intenzivní kontakt se západoslovanskými jazyky a dalšími jazyky karpatského areálu.
Termín jihokarpatská nářečí označuje východoslovanské dialekty na území dnešní zakarpatské oblasti na Ukrajině a na severovýchodě Slovenska. Hovoří jimi etnikum karpatských Rusínů, jehož příslušníci se obvykle považují za součást ukrajinského národa nebo za samostatný národ. Výzkum jihokarpatských nářečí má v českých akademických pracovištích dlouholetou tradici, sahající do dob první Československé republiky, jejíž součástí byla i domovina karpatských Rusínů – Podkarpatská Rus. O poznání jihokarpatských nářečí se zasloužil především I. Paňkevyč, který popsal jejich fonetiku a morfologii, po celý život také sbíral materiály pro nářeční slovník. Po druhé světové válce se výzkum zaměřoval na jihokarpatská nářečí východního Slovenska, kam byly v letech 1957–1967 organizovány pravidelné dialektologické expedice vedené O. Leškou a A. Kurimským. Materiály těchto expedic a materiály I. Paňkevyče jsou uchovávány a zpracovávány ve Slovanském ústavu AV ČR, v. v. i., kde v současné době vzniká elektronická lexikální databáze jihokarpatských nářečí. V roce 2011 byl zahájen nový terénní výzkum na území Slovenska a Ukrajiny, jehož cílem je sběr současného nářečního materiálu. Z lingvistického hlediska budí jihokarpatské dialekty mimořádný zájem jednak pro své archaické rysy, jednak pro intenzivní kontakt se západoslovanskými jazyky a dalšími jazyky karpatského areálu.