Viktorin ze Všehrd 1520–2020
Jan Kober
Výzkumný program: Evropa a stát: Mezi barbarstvím a civilizací
Před 500 lety přišla do Prahy morová epidemie. Jedním z těch, které zkosila, byl Viktorin ze Všehrd, zhruba šedesátiletý vynikající učenec, humanista, právník a překladatel. Kališnický měšťanský syn z Chrudimi studoval na pražské univerzitě, kde posléze sám vyučoval a stal se děkanem. Byl nadšen básnickými, odbornými i náboženskými díly římského i raně křesťanského starověku a stal se učeným znalcem této latinsky psané literatury a zároveň členem humanistických kruhů. Později přešel do úřadu desk zemských, kde započala jeho právní dráha. České zemské právo, svébytná, starobylá, bohatá a pozoruhodná právní soustava, založená na tradičním laickém nalézání práva šlechtickým soudem a na usneseních sněmu, našla ve Viktorinovi ze Všehrd nejen bystrého pozorovatele a znalce, ale i učence obeznámeného také s právy jinými, schopného zemské právo uchopit a popsat tvůrčím a esteticky působivým způsobem. Stalo se tak v neklidné době zásadních přeskupování politických sil, kdy šlechta, překonavší náboženské rozdělení, se sjednotila proti královským městům ve snaze zlomit jejich hospodářskou a politickou moc, mj. prostřednictvím sepsání práva – zřízení zemského. Této snaze Všehrd odporoval a ve svém díle (1499–1508) přinesl obranu, důkladné a čtivé líčení starého, posavadního práva i jeho chválu, obsahující však i ostré útoky na nejmocnější osoby v zemi. Protože se však pozdější právní vývoj bral jinými cestami, mělo velkolepé Všehrdovo právní dílo jen velmi omezený vliv a ohlas. Roku 1494 se v předmluvě k jednomu ze svých překladů Všehrd působivě vyslovil pro upřednostňování přirozeného českého jazyka před latinou. Jeho dílo došlo skvělého nového ohlasu především v 19. století, které zaujal svou chválou češtiny stejně jako dílem o starém českém právu. Text této publikace je doplněn ukázkami ze Všehrdova díla i názorů na Všehrda, jež osvětlují způsob, jakým se k jeho obrazu vztahovaly pozdější generace.
Výzkumný program: Evropa a stát: Mezi barbarstvím a civilizací
Před 500 lety přišla do Prahy morová epidemie. Jedním z těch, které zkosila, byl Viktorin ze Všehrd, zhruba šedesátiletý vynikající učenec, humanista, právník a překladatel. Kališnický měšťanský syn z Chrudimi studoval na pražské univerzitě, kde posléze sám vyučoval a stal se děkanem. Byl nadšen básnickými, odbornými i náboženskými díly římského i raně křesťanského starověku a stal se učeným znalcem této latinsky psané literatury a zároveň členem humanistických kruhů. Později přešel do úřadu desk zemských, kde započala jeho právní dráha. České zemské právo, svébytná, starobylá, bohatá a pozoruhodná právní soustava, založená na tradičním laickém nalézání práva šlechtickým soudem a na usneseních sněmu, našla ve Viktorinovi ze Všehrd nejen bystrého pozorovatele a znalce, ale i učence obeznámeného také s právy jinými, schopného zemské právo uchopit a popsat tvůrčím a esteticky působivým způsobem. Stalo se tak v neklidné době zásadních přeskupování politických sil, kdy šlechta, překonavší náboženské rozdělení, se sjednotila proti královským městům ve snaze zlomit jejich hospodářskou a politickou moc, mj. prostřednictvím sepsání práva – zřízení zemského. Této snaze Všehrd odporoval a ve svém díle (1499–1508) přinesl obranu, důkladné a čtivé líčení starého, posavadního práva i jeho chválu, obsahující však i ostré útoky na nejmocnější osoby v zemi. Protože se však pozdější právní vývoj bral jinými cestami, mělo velkolepé Všehrdovo právní dílo jen velmi omezený vliv a ohlas. Roku 1494 se v předmluvě k jednomu ze svých překladů Všehrd působivě vyslovil pro upřednostňování přirozeného českého jazyka před latinou. Jeho dílo došlo skvělého nového ohlasu především v 19. století, které zaujal svou chválou češtiny stejně jako dílem o starém českém právu. Text této publikace je doplněn ukázkami ze Všehrdova díla i názorů na Všehrda, jež osvětlují způsob, jakým se k jeho obrazu vztahovaly pozdější generace.