Souhlas se zpracováním osobních údajů společnosti Academia

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.

MENU

ZAVŘÍT

Zobrazit kategorie e-shopuZavřít kategorie e-shopu
Text v pohybu kompl. (Dílo v pohybu,Text v pohybu četby,Psaní vně logocentrismu)

Text v pohybu kompl. (Dílo v pohybu,Text v pohybu četby,Psaní vně logocentrismu)

JANKOVIČ M., KUBÍNOVÁ, MATONOHA

Není skladem

Cena s DPH 396
(Běžně 495 Kč)
  • Brožovaná
  • 616 stran
  • 140 × 210 mm

Upozornit při naskladnění
Nechte nám e-mail a my vám pošleme zprávu, až bude kniha skladem.

Děkujeme. Jak se kniha znovu objeví, budeme vás informovat.

Rok vydání
2010
Nakladatelství
Academia
ISBN
978-80-200-1749-9
EAN
9788020017499
Publikace Text v pohybu tří autorů sestávající ze tří titulů vydaných v samostatných svazcích (Milan Jankovič Dílo v pohybu, Marie Kubínová Text v pohybu četby a Jan Matonoha Psaní vně logocentrismu) lze číst jako implicitní dialog tří autorů nad otázkou inherentní pohyblivosti textu, k níž se každý z nich přibližuje jiným způsobem, aby se v některých momentech setkávali, v jiných spolu vedli implicitní debatu. Jak ve své práci upozorňuje Milan Jankovič, ještě v šedesátých letech minulého století postačoval pojem „otevřené dílo“ (Eco) k tomu, aby se odlišil od spoutávajících konotací, které přisuzovaly „dílu“ uzavřenost a statičnost.
Pod náporem zejména francouzské literární kritiky (Barthes) se ujal pro označení dynamických aspektů díla pojem „text“ a stal se během krátké doby převládajícím. Autor Díla v pohybu si byl samozřejmě těchto souvislostí vědom. Přesto se rozhodl – posílen v tom též domácí tradicí, podněty českého uměnovědného strukturalismu – pojem „díla“ znovu oživit, ne postavit jej proti „textu“, ale zdůraznit jím momenty, které specifikují text v jisté akci.
Dílo“ je jedním z aspektů „textu“. Pojmenovává jeho vytvořenost, ať už přitom máme na mysli čin původce nebo spoluúčast vnímatele. Pro ně pro oba se stává „věc textu“ v aktu čtení „světem díla“, řečeno s Paulem Ricoeurem, tedy určitou „nabídkou světa“, která se v proměnách přijetí znovu a znovu otevírá. V tomto smyslu (a jenom v něm) je dílo více než text, totiž více než jeho danost.
Autor si tuto problematiku ujasňuje v jednotlivých kapitolách teoreticky i v několika interpretačních studiích (B. Hrabal, M. Ajvaz, D. Hodrová). Marie Kubínová se zaměřuje na proces četby, v němž se umělecký text, tj. literární dílo, vždy znovu a proměnlivě ustavuje: text se neobejde bez významů, význam se zas neobejde bez svých lidských osvojitelů a uskutečňovatelů. Proto se význam nachází ve stálém pohybu: mezi znakovým systémem a konkrétní promluvou, mezi aktualitou a potencialitou, mezi svou sociální předurčeností a individuální realizací.
Autorka se pokouší krok za krokem sledovat, co všechno dělá čtenář s textem – a co přitom dělá text se čtenářem; mj. sleduje roli jednotlivých psychických složek, paměti, intelektu, emocí.
Ukazuje také, že v případě uměleckého textu probíhá zvýznamňování ve dvou fázích, ve dvou zdánlivě protisměrných, ve skutečnosti však propojených komunikačních rovinách. Tzv. naivní, sémantický čtenář kráčí textem po linii příběhu, sleduje tedy jazykem stanovené, syntaktické a tematické trasy, zatímco čtenář estetický neboli sémiotický je zaměřen na příčně se vinoucí předivo tvaru a citlivě vnímá jeho celostní poselství. Jan Matonoha problematiku textu zkoumá na pozadí pojmů diskurzu a genderu. Táže se, zda a jak lze prostřednictvím určité praxe psaní vyvést vypovídání vně domény diskurzu, již Derrida coby obecný rys naší kultury pojmenoval jako falogocentrismus.
Pro typ textové praxe lokalizující se vně falogocentrismu volí Matonoha, zčásti polemicky a kontraintuitivně, výraz „ženské psaní“, jehož možnosti a limity v práci rozpracovává.
„Ženské psaní“, pokoušející se vůči falogocentrické logice vymezit, je však vzhledem k hegemonní povaze falogocentrismu postaveno do aporetické situace: jak se skrze psaní vymanit ze struktury, která sama tuto možnost psaní zakládá. Na takový stav „ženské psaní“ reaguje nikoli únikem z jazyka, ale naopak textovou, strategicky inscenovanou praxí selhání, zdvojení a odkladu. Psaní se v této podobě stává dějící se stopou, procesuálním zápisem diskurzivního zápasu. Tento pohyb textu Matonoha sleduje v rukopisu M. Součkové, V. Linhartové, S. Richterové, D. Hodrové a B. Hrabala. Jednotlivé tituly nabízejí různé přístupy vycházející z tradic sémiotiky, hermeneutiky, fenomenologie, poststrukturalismu, feminismu a genderových studií.

Nenašli jste všechny informace?
Zeptejte se nás

Související