Papoušci držení v kleci
Společník, druh. Takový byl původní význam slova soudruh. V Rusku tento výraz označoval i obchodního společníka (továrišč, od slova tovar, zboží). V politickém smyslu jej začali užívat stoupenci levice v 19. století, ale nejvíce proslul v komunistických systémech. Dnes díky tomu vyvolává spíše pejorativní asociace, jako je přemrštěná důležitost, pokrytectví, ironie a snaha politické moci proniknout do nejintimnějších zákoutí lidského života.
Stejnojmenná kniha oxfordského odborníka na Rusko Roberta Service Soudruzi. Světové dějiny komunismu je shrnutím soudobé politické historie zemí, v nichž zapustil kořeny bolševismus a jeho odnože. Podobně jako ve svých předchozích knihách (například v Leninově biografii, česky 2002) píše Service poctivě a věcně, nikoli černobíle, a umí v dějinách zachytit podstatné věci. Jeho nová kniha je navíc zajímavá i z toho důvodu, že se jedná o čtivou syntézu dějin komunistických struktur, jež umožňuje jejich srovnání v celosvětové perspektivě.
Odstranit rozpory
T. G. Masaryk napsal, že bolševická revoluce byla pokračovatelkou velikášství pruského císařství. Tvrdil, že přehnaná kontrola života i hospodářství – z dnešního pohledu takřka neodmyslitelná součást komunistických vlád – vytvořila předpoklad pro jejich pád. Service uvažuje podobně. Jestliže se komunisté snažili podřídit svobodu tuhé kontrole, nemohl jejich projekt vydržet. Touha žít si soukromý život bez vměšování státu nikdy nebyla udušena a policejní brutalita ji podněcovala o to víc.
Jádro knihy Soudruzi tvoří zrod marxisticko-leninské ideologie a politické dějiny SSSR. Service představuje učení Marxe a Engelse, všímá si přínosu některých jejich teorií pro společenské vědy, ale souběžně říká, že jejich myšlení neslo zárodky budoucího útlaku. Poukazuje na dogmatickou stránku marxismu, na touhu podřídit dějiny zdánlivě nutným zákonitostem a na zjednodušující obraz společnosti, pro kterou měly být směrodatné ekonomické struktury. Za významnějšího myslitele považuje sociologa Maxe Webera, jenž na Marxovy teorie navázal, ale zpochybnil jeho tvrzení o prvořadém vlivu ekonomiky na život, na úkor kultury, etiky a náboženství.
Service píše, že tyto „teoretické mezery“ se pokusili překonat v praxi právě ruští bolševici. Tak se zrodil model sovětské diktatury, která mimo jiné likvidovala to, co bylo na Marxovi podle Webera sporné, tedy morálku, kulturu i víru. Rozporné učení bylo přetaveno v sekulární náboženství, uzpůsobované zvůli mocných.
Lenin v Indii
Syntéz dějin komunistických stran a systémů se zaměřením na Rusko a někdejší východní blok u nás vyšla řada. Z těch nejznámějších lze připomenout Sovětskou tragédii od Martina Malii, Dějiny ruské revoluce z pera Richarda Pipese, Lidskou tragédii od Orlanda Figese nebo Útěk od praporů Karla Durmana. Robert Service proto nepřichází s neprobádaným tématem; originalita jeho narativu spočívá v šíři záběru a ve srovnání jednotlivých příkladů komunistických stran, včetně třetího světa, Spojených států a západní Evropy.
Service vystihl, že nejobecnějším zárodkem podpory komunismu je útlak a touha po lepším životě. Zároveň se zabývá působením komunistických stran případ od případu. Ukazuje, že nejen komunističtí vůdci ve východní, ale i v západní Evropě a USA podléhali Kominterně a rozkazům z Moskvy, někdejší „komunistické Mekky“. „Generální tajemník Gus Hall s tupou poslušností vůči SSSR uvítal potlačení maďarského povstání v roce 1956 i pražského jara 1968. (…) Nic více a nic méně Moskva od vůdce Komunistické strany USA neočekávala.“ Komunističtí funkcionáři byli do rozpadu SSSR většinou obyvatel považováni za „papoušky držené Moskvou v kleci“, píše Service.
Kniha, pojednávající také o méně známých komunistických stranách, občas nabízí malé rarity. Týká se to například Indie, kde ve státě Kérala na sklonku 50. let zvítězila komunistická organizace ve volbách. Přes snahy politiků z Dillí o její rozpuštění tam komunisté stále mají popularitu. Místní aktivisté dokonce přejmenovali jedno město na Moskvu a svým dětem vybírají jména jako Lenin, Stalin a Chruščov. Žije tu i jedna Anastasia, to podle zavražděné dcery cara Mikuláše II. Prý jen proto, že jméno znělo „dostatečně rusky“.
Při četbě Serviceových dějin komunistických struktur člověka napadne, jací lidé se k nim vlastně přidávali. Kniha Soudruzi je převážně analýzou ideologií, komunistických vlád, intelektuálů, politiků a jejich obětí. Někdy je škoda, že se její autor dívá na dějiny převážně pohledem shora a nezkoumá, kdo to byl (nebo je) řadový soudruh. Jak uvažovali v různých dobách a na různých místech světa lidé, kteří se tak označovali? Proč do komunistických organizací vstupovali třeba v Rusku, Vietnamu, v Československu? Proč dali přednost jiným hodnotám, než je osobní svoboda a vlastnické právo? I k podobným otázkám Serviceova kniha inspiruje. Q
