RSS Kanaly Facebook Academia Twitter Academia Google Plus Academia

Paměti rudého ďábla

„Samota byla naprostá, absolutní a bezútěšná. Žádné procházky, žádní sousedé. Z okna na zimu ještě zacpaného nebylo vidět nic. Balíčky zvenku jsem nedostával. Neměl jsem ani čaj, ani cukr. Příděl režného chleba se solí jsem měl k snídani a k večeři. Vedl jsem sám se sebou dlouhé dialogy o tom, jestli mám právo zvýšit si ranní dávku na úkor večerní. Ranní pohnutky se totiž večer zdály nesmyslné a trestuhodné. (…) Neměnili mi prádlo. Tři měsíce jsem nosil totéž. (…) Vězeňští paraziti mě žrali zaživa. Dával jsem si úkol: nachodit napříč celou 1 111 kroků. Bylo mi 19 let.“

Takto představuje jeden ze svých prvních pobytů za mřížemi Lev Davidovič Trockij v autobiografii Můj život. Do žaláře v Nikolajevě se dostal jako člen revolučního kroužku, samozřejmě že za psaní a přechovávání nelegálních rukopisů a za šíření sociálních nepokojů či myšlenek, které nešly na ruku jak vládní garnituře, tak ani nikomu, kdo na tom byl alespoň trochu lépe než zbídačelí mužici – tedy ani Trockého otci.

Můj život, dopsaný v roce 1929 v tureckém exilu, tedy jedenáct let před Trockého smrtí, sice nezachycuje závěrečnou etapu autorova života ve Francii nebo v Mexiku, přesto jej ale můžeme chápat jako autorovu konfesi. Kniha u nás vychází vůbec poprvé a rozšiřuje doposud útlou trockistickou knihovničku. Není-li někdo sběratel tiskovin z dvacátých a třicátých let minulého století, kdy se u nás Trockého texty pilně překládaly a vydávaly, může znát Trockého pouze zprostředkovaně. Což u nás znamená především jako pověstného Rudého maršála, který coby lidový komisař vojenství násilně potlačil známou kronštadtskou vzpouru proti bolševické vládě v roce 1921 a nechal popravit více než tisíc jejích účastníků. Lícem obrazu kontroverzního komunisty je pak zestárlý Trockij, zavilý odpůrce Stalina. Po vyhnání z Ruska se tehdy za každou cenu snažil dokázat selhání komunistického aparátu a odkrýt byrokratizaci moci – toto poslání ho posléze stálo i život.

Dá se předpokládat, že o první roli toho v Trockého autobiografii nebude řečeno mnoho. Stejně jako mnozí jiní autoři i Trockij se snažil svůj obraz vykreslit tak, aby odpovídal zejména potřebám doby, v níž ho psal – to znamená několik let poté, co byl vyhnán ze země a kdy se snažil vrátit sovětské revoluci její původní leninský směr.

Rozdělme knihu do dvou částí. V první z nich se Trockij snaží o návrat do dětských let. Na nejranější zážitky, mezi něž samozřejmě patří i expresivní obrazy ruské bídy, navazuje cesta profesionálního revolucionáře. Kapitoly o postupných krůčcích k organizaci revolučních buněk střídají vynucené odchody na Sibiř nebo do Evropy. Kdyby se Trockij rozhodl tuto etapu pokud možno co nejhutněji zestručnit, kdyby svůj životopis naplnil jen mnohdy sebestřednými úvahami o pěkném vztahu k Leninovi, doplněnými lehce autokritickými pasážemi, pak by nám zákonitě chyběl nutný materiál k tomu, abychom jeho politické angažmá mohli pochopit jako dlouhodobý proces. A ten nezačal s říjnovou revolucí, nýbrž už na konci 19. století.

V druhé části pak máme tu čest s Trockým-politikem. Je škoda, že se tu zamlčuje mnohé z toho, o čem bychom dnes chtěli nejvíce číst: totiž o chybách, jichž se jako přední člen strany bolševiků dopustil – o to spíše ale napjal síly, aby v první části vykreslil odpor k nespravedlnosti a zbabělosti.

Nebudu provokovat a stavět Trockému další pomník, což by dnes nemohlo mít žádnou váhu. Nad jeho knihou si však musím přiznat, že existují minimálně dva názory na sovětskou revoluci. Jeden z nich je nám umožněn odstupem, kritickou reflexí či rozsáhlou prací historiků. Z této pozice se můžeme nad úsilí Trockého a dalších bolševiků povznést a lehce jim vyčítat tragické omyly, jichž se dopouštěli. Druhý pohled je jiný: přivádí nás přímo ke zdroji a k prožitku. Pochopitelně se nesmíme spolehnout na to, že nás autor nevodí za nos, zvláště když sepisuje něco tak důležitého jako konfesi. Zároveň bychom ale udělali chybu, kdybychom s ním nechtěli projít jeho osudovou cestou, kdybychom si prostě neposlechli příběh, který nám vypráví, se snahou o porozumění. Nutně pak před námi vyvstává typ člověka s nebývale silnou vůlí a s přesvědčením, které nebylo ani tak vyčteno jako spíše založeno v dětství a později podpořeno soudobými filosofickými koncepty.

Literárnost Trockého autorského stylu na četných místech dostává trhliny. Můj život čítá necelých pět a půl stovek stran textu. Trockij se samozřejmě nespokojil jen s tím, aby vykreslil charakter revolučního živlu, ale potřeboval zejména podat a obhájit historii sovětské revoluce a následné vlády bolševiků. Dojmy zde prostě střídají fakta a četba se na mnoha místech stává pro nehistoriky příliš rozvláčnou. O to úspornější je závěrečná studie Václava Vebera shrnující především Trockého politický život.

Máme dnes k dispozici nepočítané množství textů a dokumentů o tehdejších událostech v Sovětském svazu. Trockého autobiografie je rozšiřuje o nutně subjektivní pohled – tím je určen i její smysl. Jedině prostřednictvím vyprávění, které balancuje na hraně uměleckého díla a faktografie, snad můžeme alespoň nahlédnout pod pokličku dávno zchladlého hrnce.

„V ty dny se přijímala rozhodnutí a vydávaly se příkazy, na nichž spočíval osud lidu celé jedné historické epochy. Přesto se ale o rozhodnutí nevedly žádné zvláštní diskuse. Zdráhal bych se říci, že to skutečně nějak významněji vážili či promýšleli. Improvizovali. Ale rozhodnutí nebyla proto horší. Tlak událostí byl tak ohromný a cíle tak jasné, že i ta nejzodpovědnější z nich se dělala snadno, za běhu, jako něco, co se rozumí samo sebou, a stejně je lidé přijímali. Cesta byla předurčena, bylo jen třeba pojmenovat úkoly pravými jmény, dokazovat něco nebylo třeba a skoro ani nebylo třeba agitovat. Bez zaváhání a pochybností přijímala lidová masa to, co pro ni přirozeně vyplývalo ze situace. Pod tlakem událostí „vůdci“ přesně formulovali jen to, co potřeboval lid a co si žádaly dějiny.“ Hlas této žádosti v knize Můj život splývá s hlasem jejího autora.




Soutěže

Aktuality a kalendář akcí

9. 12. 2016
Praha Křest knihy Jak se dělá Jazz
12. 12. 2016
Praha Uvedení knihy Islámský stát
13. 12. 2016
Praha Prezentace knihy Pod tíhou historie - Staněk Luděk, Padevět Jiří
14. 12. 2016
Brno Vánoční čtení se SYLVOU LAUEROVÉ
15. 12. 2016
Praha Křest knihy Cukr, kává, limonáda
Vyhlašujeme nový ročník Studentské soutěže

Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., divize Nakladatelství Academia, vyhlašuje 5. ročník Studentské soutěže určené studentům a absolventům českých vysokých škol se sídlem v České republice.

Veškeré podrobnosti o soutěži naleznete zde: Stanovy Studentské soutěže

Archiv aktualit   Kalendář akcí

Nejprodávanější knihy

  1. Krvavé léto 1945
  2. Příběh civilizace
  3. Protektorátem po stopách parašutistů
  4. Náš život pod pěti kruhy
  5. Anthropoid
  6. Morální dilema: Dějiny druhé světové války
  7. Luciferův efekt
  8. Ve vlastních názorech se shodnu s každým
  9. Konečná stanice Islámský stát?
  10. Průvodce protektorátní Prahou

Pohodlný nákup v e-shopu www.academiaknihy.cz

Odebírat novinky


  

Knihkupectví

Knihkupectví Academia Brno

Knihkupectví Academia Praha

Knihkupectví Academia Brno

Kulturně-literární centrum Academia Ostrava 1

Internetové knihkupectví

Internetové knihkupectví s elektronickými knihami

Partneři a slevy

Stránky věnované našim autorům
Ivan Klíma, Ivan Kraus