RSS Kanaly Facebook Academia Twitter Academia Google Plus Academia

Mácha 2010

Máchovský rok začal nadějně. Kalendář, který k jubileu připravil výtvarník a básník Miroslav Huptych, nabízel ve dvanácti kolážích pozoruhodné vizuální interpretace Máchových textů. Obavy z přemáchování se nakonec, přinejmenším v knižní oblasti, nenaplnily. Do výročního data vyšlo publikací tak akorát, a těch, které se na cestě ke čtenáři za jubileem opožďují, bude jen pár. Největší pozornost Máchovi věnovalo nakladatelství Academia. Kromě turistického průvodce po máchovských místech a dvou svazků výlučně literárněvědných, tu vyšel také sborník Mácha redivivus (1810–2010), v němž se odborné studie mísí se čtivými eseji. Zalistujme v něm.

Karlu Hynku Máchovi se letos dostalo důstojné pozornosti. Naštěstí to nebyla pozornost jen pietní a povinná. Česká literatura si (naštěstí) většinu svého pomáchovského času uvědomovala, že se s Máchou musí ke svému prospěchu poměřovat, vymezovat se vůči němu, souznít s ním, hledat nová poselství jeho díla.
„Životu a dílu Karla Hynka Máchy i jejich postavení v proměnách kultury byla věnována na české poměry zcela mimořádná badatelská pozornost,“ píše ve svém příspěvku do sborníku Mácha redivivus badatel Dalibor Tureček, který k letošním oslavám přispěl velmi zásadní měrou – autorstvím letní výstavy v Památníku národního písemnictví. A pokračuje: „Máchovská literatura je dnes takřka nepřehledná. Od ustavení literární vědy jako akademické disciplíny snad nebylo jediné klíčové osobnosti české literární historie ani literárněvědného směru či školy, z jejichž strany by Máchovi a jeho tvorbě nebyla věnována soustředěná pozornost. Máchovská bádání, a především odborný zájem o Máchův klíčový text – Máj – se tak v českém prostoru de facto staly jedním ze stěžejních bodů sebereflexe literárněvědných metodologií při jejich aplikaci na konkrétní materiál.“
Důvody tolikého zájmu o Máchu dobře vystihl F. X. Šalda v eseji napsaném před rovnými sto lety:
„Jest z lidí, které osud postavil na křižovatku vývojových směrů a jejich dílu dal dosah symbolický a podložil smysl dvoj­ i trojnásobný. V něm jako v žádném jiném českém díle slovesném slil se romantism s realismem, hudebnost citové melancholie s tvrdým nihilismem metafyzickým, osobní zkušenosti a nejvnitřnější zážitky s patosem symbolu a typu. A nebojím se říci i více: nikde v české poezii nesousedí tak těsně velkost s malostí, banálnost s původností, šablona s originalitou invence, brutalita s něhou, cynism s entuziasmem, žár s ledem, dětinská důvěra a bezradná naivnost s rafinovaností až stařeckou, nižší choroba s vyšším zdravím, disonance s harmonií jako u něho.“ Tato slova čteme i v úvodu ke sborníku Mácha redivivus. Šalda je tu vzpomínán na úvod výčtu významných máchovských publikací, které představovaly mezník v interpretacích básníkova díla i života. Najdeme mezi nimi hned několik sborníků, usilujících o tehdy „současný“ pohled – Karel Hynek Mácha, osobnost, dílo, ohlas (1937), Torzo a tajemství Máchova díla (1938), Realita slova Máchova (1966) či Prostor Máchova díla (1986). Na tuto tradici Mácha redivivus navazuje i se od ní odlišuje. „Položíme­li si otázku, má­li náš sborník specifický jednotící záměr, respektive lze­li se ptát na to, v čem nese »pečeť své doby«, pak odpověď by mohla znít asi v tom smyslu, že specifikum je v jeho různorodosti, v jeho – jak se dnes s oblibou říká –»jinakosti« (nemáme ten výraz rádi, je to umělý jazykový výtvor nahrazující prostý výraz různost, odlišnost). Z rozmanitých přístupů a pohledů vyvstává živá, mozaikově pestrá, konkrétní podoba básníka a jeho díla, zbavující jeho odkaz kanonické ztuhlosti a abstraktní formulkovosti. V tom nese pečeť analytické povahy naší doby, která pozbyla tradičních jistot i schopnosti usilovat o syntézu,“ píší editoři sborníku Aleš Haman a Radim Kopáč.
Nemůžeme vzpomenout všechny příspěvky, zastavme se však u nejzajímavějších pasáží, které nutně provokují – jedny k nadšenému souhlasu, druhé k stejně vášnivému nesouhlasu. Naše koláž citátů pochopitelně nechce a ani nemůže nahradit četbu celé knihy, spíše k ní chce být podnětem.
Výtvarník a spisovatel Karel Zlín ve vstupní eseji, nazvaném Demiurg zapřený nezralým národem, píše mimo jiné:
„Ti, kteří rozhodovali o osudech české literatury v průběhu 19. století, a to svými tvrdými odsudky diktovanými oportunistickou ideologií »potřeby dané chvíle«, zapříčinili smutný konec dvou eminentních osobností, které přinášely nové a ozdravující proudy myšlenek, tolik nezbytných pro probouzející se sebevědomí mladé literatury utiskovaného národa.

Po Máchovi, jehož první knížka byla odsouzena kritikou, byl posléze, zkraje 70. let, izolován, vyřazen „národním soudem“ z veřejného života (aniž mu bylo prokázáno, že někomu uškodil) a zničen i jeho přítel Karel Sabina – přes všechnu svou cennou a objevnou práci, nezbytnou pro záchranu odkazu svého druha.“
Zlín pokračuje: „Je zřejmé, že vůdčí osobnosti první poloviny 19. století, ovlivněné filozofií pozitivismu a houfně se ubírající idylickou krajinou »obrozenecké selanky«, musely velmi brzy konstatovat, že básník Mácha kráčí v jejich protisměru, k neznámým horizontům. Verše jeho básně Těžkomyslnost (z roku 1833) kladly nábožensky a filozoficky nepřípustné otázky – a vydávaly ještě nepřípustnější odpovědi: Tiší mrtví? - ! - Ty že znovu žijí? -Znovu žijí? – Vlastní vůlí svou? – Či nucené jejich žíly bijí? – Proti vůli v nové sny zas jdou? – Za hroby mám znovu mladost sníti? – Aby znovu její prchl stín? – Óby mohl navždy hrob mě krýti! – Věčné nic! v tvůj já se vrhnu klín. …“ A ještě jednou Karel Zlín: – víc než miluju – já se kořím bohu, poněvadž není…« „Máchova poznámka v jeho deníku – »… já miluju – je svědectvím o jeho odklonu od planého idealismu. Jeho ateismus svědčí o velkém a rozhodném kroku, který učinil, když opustil směr dlouhé cesty evropské civilizace, jež téměř dva tisíce let nesla ve svém emblému křesťanského boha. Tento odvážný krok se nikdo z protagonistů české obrozenecké literatury neodvážil učinit. I v tomto směru se K. H. Mácha přibližuje svým vzdáleným evropským současníkům, jimiž byli Nerval a Leopardi. Právě oni jsou mu názorově bližší než tolikrát zmiňovaný Byron, jenž si často vybíral náboženskou tematiku pro svou poezii.
V této souvislosti je třeba zmínit se o Máchově setkání s Františkem Palackým v kavárně U Pospíšilů v září 1835. Během této schůzky se Palacký – jak vyplývá z básníkovy rekonstrukce jejich rozhovoru, zaznamenané v deníku – uchyluje ke konstatování, že právě tento nedostatek dobového »náboženského entuziasmu« připravuje básníka o nezbytnost, kterou Palacký nazývá Ideou. Tím se dostáváme k imperativu, jejž národní establishment tolikrát praktikoval: tj. požadavek nezbytné ideologické matrice, sdílené většinou protagonistů dané epochy. Mácha samozřejmě tento požadavek nemohl a nechtěl s ostatními sdílet. Jeho izolace, kdyby ji nedovršila předčasná smrt, by se pravděpodobně dále prohlubovala.“
Mnozí autoři se dotýkají Máchova nejdůležitějšího díla, Máje. Josef Schwarz, který působí jako „nezávislý informační konzultant“, ptá se už titulkem svého příspěvku Kolik existuje Májů?
„Počet vydání Máchova Máje v češtině se dnes blíží třem a půl sta, a zakladatelská báseň moderní české poezie je tak zároveň nejvydávanějším dílem domácí literatury,“ konstatuje, ale dodává, že bez využití moderních bibliografických modelů, „prozatím nelze podat konečnou odpověď“.
Mácha nebyl žádný mimozemšťan, píše v eseji Ještě vidím toho zvláštního člověka před sebou… (s podtitulem Máchovské pasti, paradoxy, paralely) básník, esejista a saxofonista Jan Štolba. „Byl to moderní mladý muž své doby, plný tužeb a potřeb společných s dalšími vrstevníky, společensky činný, poměrně vzdělaný, známý a ambiciózní. V jeho cestovním deníku najdeme i dikci k nerozeznání od té současné: »Holky na nás braly.« Byl to člověk přirozeně nekonvenční, romanticky puzený za obzor daného času, ať už do historie či prostě »do věčnosti«, a tím pádem k přírodě, do krajiny pod nebesy, jež je přirozeným jevištěm lidsky vnímané věčnosti.“
Štolba provokativně domýšlí i básníkovy další osudy. „Kdyby Máchu nestihla náhlá smrt, básník by se možná záhy usadil. Třeba by se z něj stal vážený, byť poněkud neortodoxní obrozenec. Kdo ví, možná by časem přijal i nějakou veřejnou funkci, jako Rieger, účastník slavného výletu na Týřov. Anebo by se stal hercem či by se »zahrabal« v praktickém životě na malém městě, kde by soutěžil s inženýrem Brantlem v rozšiřování kolekce kreseb českých hradů. Možná by se už nikdy nevrátil k nenapodobitelnému tónu Máje. Naopak by k dějinám české literatury přidal slovutný, avšak těžko stravitelný historický román (i »výtržník« Strobach po sobě zanechává Památný spis o udržování vltavských jezů…). Z požáru litoměřických stodol by se nestal surreálný předsmrtný přízrak, ale vzrušující epizoda dravého mládí. Možná ale – věc obtížně představitelná, protože tu chybí konveční předobraz – by Mácha nějakým dalším dílem, působením, činem přece jen nasměroval českou kulturu jinam; vždyť už čerstvě vyšlý Máj mnohé podráždil svou »nečeskostí«. Podobné spekulace jsou marné, až nemístné. Ale nepatřičná je i »past« mytizace básníka prostřednictvím jeho krátkého, náhle přervaného, »nevykrystalizovaného« života (Šalda) a geniálního, leč torzovitého díla.“ Štolba míří i k jiným pastem máchovských iluzí: „Mácha – patron milenců? V jeho intimním deníku mnoho něhy nenajdeme. Spíš příkrou odhalenost, podivuhodně strohou vydanost fyzična a vůbec citů. Lori: »Plakala náramně a jen „lieber Ignaz“; sotva mluvila.« Bylo jí ani ne sedmnáct, a už vstupovala do dějin…“
Biolog Stanislav Komárek v eseji Mácha německy ovšem soudí, že Mácha jiný osud, jiný životní konec, než měl, mít nemohl: „Jako správný romantik žil Mácha krátce, intenzivně a »vyhořel«, zanechav klíčové dílo ve věku, kdy dnešní studenti většinou končí magisterium a bývají považováni za poloviční děti. Nebyl v tom vůbec sám, připomeňme jen M. J. Lermontova, který unaven v sedmadvaceti vojenskou a literární slávou a úspěchy u žen použil jednoho ze svých kamarádů jako nástroj sebevraždy, či Máchova oblíbence Byrona (dva jeho citáty si Mácha poznamenal i v anglickém originálu, ač jim rozuměl jen málo), který zemřel v třiceti šesti letech v podstatě sešlostí věkem a vyčerpáním, válečným i sexuálním. Mácha v zásadě nemohl nezemřít mlád – komu z romantiků se to nepodařilo, třeba Alfredu de Musset, jenž se vlekl po třicítce jako smutný stín a živá výčitka. Je vcelku zbytečné uvažovat, zda Máchův Brechdurchfall byl tyfus, cholera minor či zda příčinou smrti byla pneumonie – skutečný romantický básník pro hřbitov zraje a zubatá si jej najde v pravý čas.“
Máje, básníkova konce (a Boha) se pak dotýká i spisovatel Alexandr Kliment v textu Motiv příběhu a motiv myšlenky. „Mácha žije neřešitelnou rovnici života, smrti, lásky a vraždy. Žádné řešení nepřináší, ze své povahy a poetiky ani nemůže. Ale může ty mezní, existenciální prvky neživé hmoty i fotobuňky hmoty živé pojmenovat, a protože to dělá svrchovanou poezií, je to krásné. Hvězdy hasnou, kytky vadnou, dýchající bytost umírá. Mácha pojmenoval sebe a předpověděl si svoji předčasnou smrt. Předčasnou? Časnou. Zrcadlo existence odráží neznámou tvář básníka jako tvář nicoty a hrůzy. Ježíš chodil po vodě. Konflikt života a smrti spolehlivě vyřeší víra, jestliže někdo věří bez pochybností. V tom Máchově jaru chybí kostel, kostelem je tu příroda a klenbu toho nebe tvoří nebe. Tedy chybí tu Bůh a jeho představitel na zemi, tedy kněz. Ale Mácha není žádný ateista, není neznaboh, je prostě bez Boha: v jeho básnické třídní knize má Bůh absenci a je prostě omluven.“
Kolik je Májů? Kolik je Máchů? Naštěstí mnoho, jak nás o tom přesvědčuje Mácha redivivus. „… je to krásné.“




Soutěže

Aktuality a kalendář akcí

9. 12. 2016
Praha Křest knihy Jak se dělá Jazz
12. 12. 2016
Praha Uvedení knihy Islámský stát
13. 12. 2016
Praha Prezentace knihy Pod tíhou historie - Staněk Luděk, Padevět Jiří
14. 12. 2016
Brno Vánoční čtení se SYLVOU LAUEROVÉ
15. 12. 2016
Praha Křest knihy Cukr, kává, limonáda
Vyhlašujeme nový ročník Studentské soutěže

Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., divize Nakladatelství Academia, vyhlašuje 5. ročník Studentské soutěže určené studentům a absolventům českých vysokých škol se sídlem v České republice.

Veškeré podrobnosti o soutěži naleznete zde: Stanovy Studentské soutěže

Archiv aktualit   Kalendář akcí

Nejprodávanější knihy

  1. Krvavé léto 1945
  2. Příběh civilizace
  3. Protektorátem po stopách parašutistů
  4. Náš život pod pěti kruhy
  5. Anthropoid
  6. Morální dilema: Dějiny druhé světové války
  7. Luciferův efekt
  8. Ve vlastních názorech se shodnu s každým
  9. Konečná stanice Islámský stát?
  10. Průvodce protektorátní Prahou

Pohodlný nákup v e-shopu www.academiaknihy.cz

Odebírat novinky


  

Knihkupectví

Knihkupectví Academia Brno

Knihkupectví Academia Praha

Knihkupectví Academia Brno

Kulturně-literární centrum Academia Ostrava 1

Internetové knihkupectví

Internetové knihkupectví s elektronickými knihami

Partneři a slevy

Stránky věnované našim autorům
Ivan Klíma, Ivan Kraus