Konečně kompletní Bible
První tři díly byly vydány v 80. letech, čtvrtý v letech 90. po smrti Vladimíra Kyase. Závěrečný pátý díl již zpracovat nestihl, proto jeho dílo zůstalo dlouhou dobu nedokončeno. Až v roce 2005 se knih prorockých a Makabejských ujalo staročeské oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, a tak jsme se dočkali v roce 2009 vydání posledního dílu staročeské bible. Díky patří jmenovitě Jaroslavě Pečírkové, Miladě Homolkové, Markétě Pytlíkové a Haně Sobalíkové, které pátý svazek připravily k vydání.
Nutno říci, že editorky zachovaly styl předchozích svazků. Kritická edice je díky tomu vyváženým dílem, které zachovává Kyasovy zásady po stránce obsahové i formální. Vzhledem k rozsáhlosti je pátý svazek rozdělen na dvě knihy. V první se nachází předmluva a úvodní studie spolu s knihou Izaiáš, Jeremiáš, Pláč Jeremiášův, Baruch, Ezechiel a Daniel. Druhá kniha obsahuje zbývající knihy proroků spolu s první a druhou knihou Makabejskou spolu s latinsky psaným résumé a přehledem obrazových příloh.
Vydání staročeské bible je významnou událostí, neboť se jedná o kritické vydání nejstaršího českého překladu bible z poloviny 14. století (v případě Bible olomoucké z poloviny 15. století). Navíc kompletní překlad bible patří k důležitým mezníkům v dějinách, kdy lze říci, že národní jazyk je už s to vyrovnat se latině a plnit funkci jazyka spisovného.
Velikým kladem je zrcadlové uspořádání textu – na sudých stránkách je otištěn text Bible drážďanské, a to paleograficky se zachováním původní dechové interpunkce (tj. tečka, která se kladla tam, kde bylo zapotřebí při hlasitém čtení nadechnout se). Na lichých stránkách se nachází text Bible olomoucké, případně Bible litoměřicko-třeboňské a Proroků rožmberských. Bible Olomoucká a Bible litoměřicko-třeboňská je transkribována dle zásad novočeského pravopisu.
Text lze využít při vědeckém bádání nejen v oblasti biblistiky, ale rovněž filologie. Je cenným svědectvím o tehdejší grafice i o českém jazyce. Díky srovnání dvou verzí s rozestupem jednoho století můžeme rovněž sledovat, nakolik se oba texty liší – písaři opravovali předešlé chyby vzniklé opisováním nebo se naopak dopouštěli nových, někdy je část textu vynechán nebo je naopak doplněn.
Vydání pátého svazku staročeské bible je dalším krokem k lepšímu probádání dějin českého středověku. Jen doufám, že v této snaze bude Akademie věd ČR pokračovat a že třeba ve spolupráci s nakladatelství Academia opět vyjde kvalitní kritická edice některého významného staročeského díla.
