Fergusonova marná snaha vysvětlit násilí 20. století
Dvacáté století začínalo velice dobře. Technologické vynálezy zpříjemňovaly životy a globalizovaly svět, čímž podporovaly bohatnutí nejenom států, ale i lidí. Upadající impéria zajišťovala relativní mír. Očekávání však nebyla naplněna. „Sto let po roce 1900 je bezpochyby tím nejkrvavějším stoletím moderních dějin, v absolutních číslech mnohem násilnějším než kterákoli epocha,“ píše britský historik Niall Ferguson v knize Válka světa.
Na více než 600 stránkách se Ferguson snaží ukázat, že „tradiční historická vysvětlení násilností 20. století mají sice svou platnost, ale nejsou dostačující“. Podle něj se dají příčiny rozsáhlých násilností 20. století shrnout pod kategorie: etnický konflikt, ekonomická nestabilita a impéria v úpadku. Autor dodává, že násilí bylo koncentrováno v určitých oblastech, jako je Balkán či východní Evropa.
Současným trendem historie je spíše zpracovávat jednotlivá témata omezená událostmi, časem či místem. Tedy nezkoušet se synteticky popsat události celého jednoho století a příčiny jeho konfliktů převést na několik málo společných jmenovatelů.
Je nutné ocenit, že se do takového projektu Ferguson pustil. Podařilo se mu posbírat úctyhodné množství dat a novátorsky je pospojovat (to se týká především různých ekonomických ukazatelů), takže skutečně na mnoha místech dokáže překvapit.
Třeba když ukazuje, že oproti obecnému předpokladu bylo vypuknutí první světové války pro mnohé překvapením. Že to, co dnes se znalostí dalšího vývoje, považujeme za jasné signály, většina lidí tehdy přehlédla. To se týká překvapivě třeba finančníků, kteří by logicky měli vnímat rizika nejvíce. Nebo když ukazuje, že pokud by válka s Německem vypukla v roce 1938 kvůli Mnichovu, že by Hitler rychle prohrál. Třetí říše totiž nebyla připravena vojensky, a jak ukazují posbíraná data, rychle by se zhroutila ekonomicky. Roční odklad však rovnováhu sil pozměnil ve prospěch Německa. Skvěle zpracována je v knize také třeba historie protižidovských pogromů. Ambicióznost Fergusonova projektu je však i jeho úskalím. Kniha nedrží pohromadě a po jejím dočtení má člověk řadu docela zásadních otázek. Proč „válka světa“ končí příměřím na korejském poloostrově v roce 1953? Jaký má smysl popis znásilňování a vražd bez vysvětlení kulturního a sociálního kontextu? Proč autor rozebírá kubánskou krizi či pingpongovou diplomacii a prakticky vynechá Vietnam? A tak by se dalo pokračovat. Pokud ale člověk sleví a nebude požadovat odpovědi na všechny otázky týkající se násilností ve 20. století, může si knihu užít – být překvapen a hlavně si dobře počíst, protože Ferguson píše skvěle.
