Souhlas se zpracováním osobních údajů společnosti Academia

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.

MENU

ZAVŘÍT

Zobrazit kategorie e-shopuZavřít kategorie e-shopu
Koláč s kapkou jedu (Případ Flavie de Luce 1)

Koláč s kapkou jedu (Případ Flavie de Luce 1)

BRADLEY ALAN

Není skladem

Cena s DPH 223
(Běžně 279 Kč)
  • Vázaná
  • 320 stran
  • 134 × 207 mm

Upozornit při naskladnění
Nechte nám e-mail a my vám pošleme zprávu, až bude kniha skladem.

Děkujeme. Jak se kniha znovu objeví, budeme vás informovat.

Rok vydání
2016
Nakladatelství
Knižní klub
ISBN
978-80-242-5081-6
EAN
9788024250816
Největší vášní jedenáctileté Flavie de Luce, dcery britského aristokrata, je chemie – a brzy bude mít příležitost uplatnit své poznatky (zvláště o jedech) při vyšetřování zločinu. Jednoho dne najdou de Luceovi přede dveřmi svého domu mrtvého ptáka s poštovní známkou v zobáku, což Flaviina otce filatelistu velmi rozruší. Nedlouho poté objeví dívenka na zahradě umírajícího muže. Z vraždy je obviněn Flaviin otec a Flavie začne vyšetřovat na vlastní pěst. Zdá se, že současný zločin nějak souvisí s dávnou děsivou smrtí jednoho z otcových učitelů… Malá, ale inteligentní a odvážná vypravěčka nás s nadhledem a často překvapivě pronikavou ironií zavede do prostředí anglického venkova 50. let minulého století. Koláč s kapkou jedu připomíná klasická d
Ukázka z textu


Když jsem jim ukázala tělo, fascinovaně jsem sledovala, jak seržant Woolmer vybaluje fotoaparát a staví ho na dřevěný stativ. Prsty měl tlusté jako klobásy, ale přesto jimi dokázal překvapivě jemně upravovat nastavení drobnými stříbrnými kolečky na přístroji. Zatímco dělal záběry celé zahrady, se zvláštním přihlédnutím k záhonu s okurkami, seržant Graves otevřel odřenou koženou brašnu, v níž byly úhledně naskládané celé řady lahviček. Zahlédla jsem v ní taky balíček obálek z pergamenového papíru.
Skoro jsem slintala nadšením a popošla jsem blíž, abych měla lepší výhled.
„Tak mě napadlo, Flavie,“ prohodil inspektor Hewitt a opatrně vstoupil mezi okurky, „co kdybyste někoho požádala, aby nám připravil čaj a něco k zakousnutí?“
Výraz v mé tváři nemohl nepochopit.
„Vyráželi jsme opravdu časně. Myslíte, že byste nám svedla něco vyhrabat?“
Tak takhle to je. Jak u kolébky, tak u hrobu. Jedinou osobu ženského pohlaví v dohledu šupem odešlou, aby šla vařit vodu. Něco vyhrabat, to zrovna! Kdo si myslí, že jsem? Norník?
„Uvidím, co se dá dělat, pane inspektore,“ odpověděla jsem a doufala, že to vyznělo naprosto ledově.
„Děkuji,“ odtušil inspektor Hewitt. A když jsem dusala směrem ke kuchyni, ještě za mnou zavolal: „Jo, a Flavie…“
Plná očekávání jsem se obrátila.
„Na jídlo si zajdeme dovnitř. Už se sem nemusíte vracet.“
Ta drzost! Taková příšerná drzost!

Nenašli jste všechny informace?
Zeptejte se nás

Související