Vizuální studia
O edici
Naše doba, ať už je nám to milé nebo ne, je stále více závislá na obraze. Po celé kulturní dějiny lidstva nebylo těžké najít filozofy, státníky či duchovní vůdce, kteří před mocí obrazu varovali – což můžeme vidět už u Platóna. Dodnes někteří náboženští fundamentalisté kvůli obrazu či zobrazení dokáží přinejmenším vyhrožovat násilím. Obraz má totiž vždy schopnost nás znepokojovat. Můžeme být skeptiky, můžeme být těšiteli, ale nemůžeme vliv obrazu v naší kultuře a civilizaci popřít – většinu informací, podnětů i inspirací už nezískáváme z textu, ale z obrázků, popřípadě z kombinace obojího. Edice vizuální studia si klade za cíl tuto proměnu společnosti textu v společnost obrazu popsat a analyzovat. V původním významu jsou vizuální studia univerzitní obor, který propojil přístupy studií kunsthistorických, filmových, mediálních i kulturálních. Ve stejném poli se pohybuje i tato ediční řada s plánem přinášet jak původní studie, tak přehledové texty domácích i zahraničních badatelů.
PhDr. Petra Hanáková, Ph.D.
Katedra filmových studií FF UK v Nakladatetelství Academia vydala knihy Pandořina skříňka aneb Co feministky provedly filmu? a Výzva perspektivy
Výzva perspektivy
Vztahem filmu a perspektivního malířství se filmová věda zabývá již od začátku 20. století. Od sedmdesátých let tento zájem zintenzivněl a přímá spojitost mezi malbou (počínaje obdobím quattrocenta) a filmem (a dále i novými médii) se stala tématem hojně diskutovaným nejen ve filmové vědě, ale i v kunsthistorii a v tzv. vizuálních studiích. Téma podněcuje i úvahy o roli ideologie v zobrazování, o postavení subjektu ve vztahu k imaginárním světům, k popisům proměny vizuálního pole modernity atd.
Pandořina skříňka aneb Co feministky provedly filmu?
Pandořina skřínka mapuje rozmach feministického myšlení o filmu v době od sedmdesátých až po polovinu devadesátých let. Feminismus tehdy zasáhl široké spektrum kulturní teorie a praxe, „věda“ o filmu zároveň hledala co nejúčinnější nástroje analýzy, aby ukázala, jak film funguje, jak nás ovlivňuje a proč nás tolik fascinuje.
Feministická metoda je jednou z klíčových složek této proměny filmové teorie. Jejím cílem je kritické zhodnocení vnímání každodennosti, zcizení od automaticky přijímaných názorů a vzorců chování, rozkrytí stereotypních obrazů i příběhů. Představuje myšlenkový svět, jehož znalost je v anglosaském kontextu samozřejmou součástí kulturní a kritické výbavy – není proto důležité s ním primárně souhlasit či nesouhlasit, ale poznat jej a pochopit, včetně jeho limit, jako možný nástroj společenské analýzy.
Kritické promýšlení našeho vztahu k obrazům, ať již za pomocí feministické či jiné metody, by mělo být samozřejmou součástí naší vizuální gramotnosti.
