Umění
O edici
Široký oborový záběr nakladatelství Academia by sotva byl dostačující, pokud by se v jeho produkci neobjevily publikace z výtvarného umění a architektury. Malířství, sochařství, ale i architektura či užité umění jsou citlivou matricí, která reflektuje a zachycuje proměny společnosti, její preference, tužby, otázky a ideály. Současné výtvarné a vizuální umění si udržuje schopnost, přes veškerou globalizaci a komunikační propojenost světa, kritického a často nezávislého přístupu ke skutečnosti a k aktuálním otázkám sociálním, ekologickým, politickým či existenciálním. Výtvarné umění a architektura tak před námi nestojí jen jako objekt krásy, umu a zručnosti, ale také jako zašifrované poselství z minulosti, které se ale také obrací do budoucnosti. Jeho významnou esencí je tajemství. Řada Umění je platformou různých přístupů k výtvarnému umění, od tolik očekávaného dokončení syntézy Dějin českého výtvarného umění přes monografické publikace významných uměleckých osobností až ke knihám, soustředících se na teorii umění a na nové přístupy zkoumání výtvarného umění a jeho smyslu. Academia vydává v této řadě reprezentativní obrazové publikace, jak to ostatně odpovídá nárokům knižní prezentace výtvarného umění, často spojené s výstavním projektem. Jsou a budou překládány teoreticky inovativní práce z oblasti teorie výtvarného umění a architektury od významných zahraničních autorů.
Prof. PhDr. Vojtěch Lahoda, CSc.
Benedikt Ried a počátky záalpské renesance
Monografie historika umění a architektury doc. dr. Pavla Kaliny, CSc., je věnována architektovi, jehož jméno je spjato s prvními projevy renesančního slohu u nás. Autor zasazuje Benedikta Rieda (Rejta) do kontextu středoevropské architektury a rozvoje stavební technologie 15. století, sleduje pronikání renesance do zemí na sever od Alp a dostatečný prostor věnuje rozboru jednotlivých Riedových staveb (na Pražském hradě, v Kutné Hoře, v Lounech, v Annabergu aj,).
Kniha ja založena na výsledcích archivních a stavebně historických průzkumů konaných během posledních desetiletí; poslední (a pravděpodobně jediná) monografie Riedovi věnovaná vyšla bezmála před padesáti lety (autor Götz Fehr, 1961).
Dějiny českého výtvarného umění VI/ 1, 2
Rostislav Švácha, Marie Platovská
Šestým dílem, vzhledem k velkému rozsahu rozděleným do dvou svazků, se dovršuje velký projekt, který započal už v osmdesátých letech 20. století dílem věnovaným umění středověkému. Období, které je představeno v závěrečném díle, se dělí do několika period. Začíná proslulým vystoupením československých umělců a architektů na EXPO 58 v Bruselu, dále následují šedesátá léta, během nichž české umění těžilo z „tání“ politických poměrů před rokem 1968, potom téměř dvě desetiletí normalizace a konečně umění v zásadně změněné politické a společenské situaci po roce 1989, do současnosti. Autoři – historici umění z Ústavu dějin umění AV ČR, z univerzit a z dalších institucí pojednávají o vývoji českého umění ve všech jeho oblastech a žánrech – od architektury, malířství, kresby, grafiky a sochařství přes umělecká řemesla, fotografii, scénografii atd. až po tzv. nová média, k nimž v současnosti patří například land art, body art nebo videoart. Zvláštní kapitoly jsou věnovány umělcům žijícím v exilu.
Pražský Belvedér a severská renesance
Publikace se podrobně zabývá historií vzniku, podobou a výzdobou pražského Belvedéru, stavby, jejíž výrazná podoba je jednou z hlavních pražských dominant a která je obestřena romantickou pověstí, že ji dal postavit český a uherský král a římský císař Ferdinand I. pro svou milovanou manželku Annu. Ve skutečnosti byl její význam především politický, a tomu odpovídá i promyšlená koncepce bohaté výzdoby. V kontextu evropských dějin umění má stavba mimořádný význam tím, že její architektura je jedním z prvních ohlasů italské renesance v záalpské Evropě. Obsahuje množství odkazů na antickou řeckou a římskou kulturu, ale je výjimečná také propojením se středoevropskou kulturní tradicí.
Křičte ústa
Velká obrazová celobarevná publikace (zastupující zároveň katalog k výstavě), věnovaná expresivním tendencím v českém výtvarném umění přelomu 19. a 20. století, nabízí zcelanový pohled na fenomén expresionismu v českém moderním umění. V minulosti byl expresionismus jako umělecko-historická kategorie některými teoretiky relativizován či dezinterpretován jako pojem zahrnující širokou škálu uměleckých projevů roztroušených neomezeně v čase, případně spojován výhradně s tvorbou představitelů expresionistické skupiny Osma, založené v roce 1907. Právě podobné názory se pokouší publikace Křičte ústa! vyvracet, když zcela zřetelné rysy expresivity nachází v podstatné části tvorby generace 90. let, ale i u umělců starších, jako byli např. Maxmilián Pirner či Hanuš Schwaiger. Záměrem publikace není však vnutit expresionismu nové pevné kontury jakési uměleckohistorické škatulky naplněné konkrétními jmény a uměleckými díly. Cílem je zjistit, jak se kontury expresionismu rodily, které osobnosti a která díla vytvořily předpoklady k jejich načrtnutí.
Italské renesanční sochařství v českých státních a soukromých sbírkách
Základy dnešních sbírek italského renesančního sochařství u nás vznikaly v době od 18. do počátku 20. století, třebaže kořeny takto zaměřeného sběratelství sahají až do 16. století. Touto historií vztahů české uměnímilovné veřejnosti k italské renesanční kultuře se zabývají úvodní kapitoly knihy, a po nich následuje podrobný soupis sochařských děl. Nejcennější část sbírek tvoří soubory drobných bronzů, reprezentujících jak hlavní umělecká centra italské renesance (Benátky, Padovu, Florencii, Řím atd.), tak široké tematické spektrum – antickou mytologii a historii, oblíbené sošky zvířat, křesťanskou tematiku, drobné účelové předměty a architektonické prvky i v renesanci velmi oblíbené portrétní medaile. Přehled zahrnuje i práce z dalších materiálů (kamene, terakoty, štuku a dřeva), mezi nichž převažují díla toskánských a benátských mistrů. Práce na tomto tématu umožnila autorovi identifikovat jako produkt italské renesance velký počet dosud neznámých děl.
Rudolf Kremlička
Obrazová monografie významného českého malíře (1886–1932), který byl jedním z hlavních představitelů moderního českého umění. V roce 1918 se zúčastnil první výstavy skupiny Tvrdošíjní, byl především vynikajícím portrétistou, ale i krajinářem. Rudolf Kremlička patřil již ve své době k nejvíce oceňovaným českým umělcům. Většina z barevných reprodukcí, které obsahuje tato kniha, nebyla nikdy publikována. Kniha vychází u příležitosti výstavy nazvané Rudolf Kremlička se vrací, která se koná v Galerii hlavního města Prahy, v Domě u Kamenného zvonu, od 18.10. 2006 do 21.1.2007.
Nová encyklopedie českého výtvarného umění - dodatky
Anděla Horová a kolektiv
Obsáhlá publikace zásadním způsobem doplňuje Novou encyklopedii českého výtvarného umění, vydanou nakladatelstvím Academia v roce 1995 a stále velmi využívanou širokou kulturní veřejností. „Dodatky“ přinášejí množství nových hesel, jednak věnovaných dalším umělcům, institucím, galeriím, výtvarným časopisům a školám, a jednak shrnujících údaje o oblastech, které dosud nebyly slovníkově zpracovány (restaurátoři, grafický a průmyslový design, scénografie).
Van Eyck
První česká celobarevná monografie o jednom z nejzářivějších vrcholů výtvarné kultury Západu pojednává o všech známých dílech Jana van Eycka, a to v obrazově neuvěřitelném záběru, charakteristickém mnoha unikátními detaily. Tvorba tohoto proslulého umělce tvoří virtuózní most mezi evropskou gotickou a renesanční malbou. Autorka shrnuje dosavadní stav eyckovského bádání a postihuje – kromě vazeb nizozemské oblasti a Středomoří – možné vzájemné umělecké vlivy Čech doby Lucemburků a Burgundska.
Bytosti odnikud
Publikace, jež vychází u příležitosti stejnojmenné výstavy se zabývá akademickou malbou v první polovině 20. století v Čechách, sleduje tedy jakési paralelní dějiny umění, běžící vedle „velkého“, dobře zpracovaného a stále důkladněji prozkoumávaného vývoje české moderny a avantgardy. Představuje malíře, kteří stojí dlouhá desetiletí na okraji zájmu českých dějin umění nebo kteří z nich byli téměř či dokonce úplně vyloučeni. Jedná se zčásti o příslušníky generací starších, nastupující na uměleckou scénu ještě v poslední čtvrtině 19. století, malíře akademické a novoromantické, ale také o jejich následovníky, v jejichž tvorbě se projevují zásadní změny uměleckých cílů, nároků a tím i hodnotících kritérií. Hlavní výklad doplňují biografie umělců.
Architektura ve věku rozdělené reprezentace
Kniha významného teoretika moderní architektury, profesora univerzity v Cambridge, tematicky založená na pomezí historie architektury a filozofie, je mnohovrstevným výkladem o lidské kultuře ohrožené rozkladem celistvosti světa a o hledání cest, jak napomoci – zejména v oblasti architektury – její obnově. Autor vychází ze skutečnosti, že myšlenkové proměny, k nimž došlo postupně mezi 16. a 18. stoletím, vedly k rozkladu představy hierarchicky uspořádaného univerza, tedy představy opírající se o tradiční kosmologii.
Emauzy
Klára Benešovská, Kateřina Kubínová
Benediktinskému klášteru v Praze Na Slovanech s chrámem Panny Marie a sv. Jeronýma – jedné z prvořadých památek české gotiky – nebyla dosud věnována žádná samostatná uměleckohistorická monografie (a poslední kniha pražským Emauzům věnovaná vyšla v roce 1956!). Nová publikace shrnuje výsledky konference, která byla pořádána v roce 2003 u příležitosti znovuotevření emauzského chrámu po dlouhodobé rekonstrukci. Autoři, přední historici umění, představují nejnovější výsledky výzkumu dějin kláštera, sledují jeho historický a stavební vývoj od založení ve 14. století až do současnosti a mj. podávají výklad proslulého „Emauzského cyklu“, gotických nástěnných maleb v ambitu.
Proč lidé pláčou před obrazy
Autor – historik umění, profesor na univerzitě v Chicagu – se v knize zabývá tím, jak výtvarné umění působí na naše city. Vychází z výpovědí současných návštěvníků muzeí a galerií – laiků i odborníků –, sleduje jejich přístup k uměleckým dílům z různých historických období a z rozboru získaných poznatků vyvozuje obecnější závěry o tom, jakou roli hrají emoce v dnešní době nejen v přístupu k umění, ale i v mezilidských vztazích. Autor postihuje také historický vývoj citového vnímání uměleckých děl, který samozřejmě výrazně ovlivňuje i skutečnost, že někteří umělci upadají časem v zapomnění a jiní, jejichž dílo v době svého vzniku nedosáhlo většího ohlasu, jsou naopak mnohem více oceňováni s odstupem třeba několika století.
Emil Filla
Monografie významného českého malíře, grafika, sochaře a výtvarného teoretika (1882–1953), jednoho z předních představitelů moderního českého umění, především kubismu.
Publikace je vybavena množstvím barevných reprodukcí a černobílými fotografiemi.
Jazyky umění
Stěžejní dílo významného amerického filosofa a estetika zabývající se sémiotickou strukturou umění, představuje též tzv. kognitivní směr v estetice z důrazem na aktivní roli umění ve světatvorbě. Jazyky umění tvoří ideový základ pro pozdější Goodmanovu knihu Způsoby světatvorby, která již v češtině vyšla (překlad prof. Vlastimil Zuska). V této knize Goodman prezentuje též svou provokativní teorii zobrazení, které je pouhou konvencí nezávislou na podobnosti, čímž také zcela popírá teorie mimésis.
Dějiny českého výtvarného umění V
Rostislav Švácha, Marie Platovská
Pátý díl rozsáhlé řady publikací, vycházející od osmdesátých let, se zabývá čtyřicátými a padesátými lety 20. století, obdobím, v němž všechny oblasti života – a tedy i umění – poznamenaly postupně dva totalitní režimy: nacistická okupace Československa a posléze nástup komunistické moci v nejtvrdší podobě právě v padesátých letech. Autoři, přední historici umění z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR i z dalších institucí, zasazují vývoj umění v daném období do širších filosofických, politických a společenských souvislostí a podrobně probírají všechny umělecké projevy, od oficiálního umění sloužícího politické moci přes různé umělecké směry a uskupení (Skupina 42, SVU Mánes, surrealismus, existencialismus atd.) až po oblasti, které byly donedávna uměnovědou téměř zcela opomíjeny (např. kresba a malba v nacistických koncentračních táborech nebo Škola umění ve Zlíně). Jednotlivé kapitoly jsou věnovány všem oborům výtvarného umění: architektuře, malířství, kresbě a grafice, sochařství, fotografii, scénografii, designu, sklářství, keramice a typografii.
Dějiny českého výtvarného umění IV/ 1, 2
kolektiv autorů Ústavu dějin umění AV ČR
K vydání připravil Ústav dějin umění AV ČR. Dílo zpracovává toto období poprvé v ucelenosti všech uměleckých oborů: malířství, sochařství, architektura, fotografie, scénografie a užitého umění. Sleduje nástup generace devadesátých let, která položila základy moderního umění u nás - J. Preisler, M. Švabinský, F. Bílek. V prvních dvou desetiletích nového století se prosadily výtvarné směry kubismus a expresionismus - B. Kubišta, E. Filla, J. Zrzavý či J. Čapek, ze sochařů např. O. Gutfreund a z architektů J. Gočár. Těžištěm umění dvacátých a třicátých letech jsou nové výtvarné směry - abstraktní umění, artificalismus a surrealismus. Každý z těchto směrů reprezentovali význační umělci K. Teige, J. Štýrský, Toyen, J. Šíma a F. Kupka. Architektura tohoto období dosáhla zásluhou B. Fuchse a P. Janáka a dalších opravdu evropské úrovně. Text provází množství barevných a černobílých reprodukcí, fotografií i kreseb.
