Umění
O edici
Široký oborový záběr nakladatelství Academia by sotva byl dostačující, pokud by se v jeho produkci neobjevily publikace z výtvarného umění a architektury. Malířství, sochařství, ale i architektura či užité umění jsou citlivou matricí, která reflektuje a zachycuje proměny společnosti, její preference, tužby, otázky a ideály. Současné výtvarné a vizuální umění si udržuje schopnost, přes veškerou globalizaci a komunikační propojenost světa, kritického a často nezávislého přístupu ke skutečnosti a k aktuálním otázkám sociálním, ekologickým, politickým či existenciálním. Výtvarné umění a architektura tak před námi nestojí jen jako objekt krásy, umu a zručnosti, ale také jako zašifrované poselství z minulosti, které se ale také obrací do budoucnosti. Jeho významnou esencí je tajemství. Řada Umění je platformou různých přístupů k výtvarnému umění, od tolik očekávaného dokončení syntézy Dějin českého výtvarného umění přes monografické publikace významných uměleckých osobností až ke knihám, soustředících se na teorii umění a na nové přístupy zkoumání výtvarného umění a jeho smyslu. Academia vydává v této řadě reprezentativní obrazové publikace, jak to ostatně odpovídá nárokům knižní prezentace výtvarného umění, často spojené s výstavním projektem. Jsou a budou překládány teoreticky inovativní práce z oblasti teorie výtvarného umění a architektury od významných zahraničních autorů.
Prof. PhDr. Vojtěch Lahoda, CSc.
Zaniklý svět stříbrných pláten
Knihu Zaniklý svět stříbrných pláten. Po stopách pražských biografů lze bez přehánění označit za první ne snad zcela vyčerpávající, ale přece velmi ucelené zpracování jistě pozoruhodného tématu starých pražských kin, kterých v české metropoli v dobách největšího rozmachu bylo více než sto, ještě v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století průměrně kolem osmdesáti a z nichž i dnes mezi nově vybudovanými multiplexy a prodejnami levných DVD bojuje o své místo na slunci alespoň několik posledních mohykánů s často dlouholetou tradicí jako Lucerna, Ponrepo, Světozor či Aero. Autoři v první části své práce podávají přehled o počátcích a vývoji kinematografického dění v českých zemích zejména do znárodnění kinematografie v roce 1945, ve druhé pak formou průvodce seznamují čtenáře (mnohdy jistě pamětníky) s – většinou již zaniklými – biografy jednotlivých městských částí a líčí leckdy vrtkavé osudy těchto „stánků světel“ i osobností či filmů s nimi spojených. Nedílnou součástí díla bratří Čvančarových je rozsáhlá obrazová část vytvářející jakousi koláž či mozaiku starých pražských biografů, promítacích kabin, dobových vstupenek, fotosek i plakátů, majitelů kin, promítačů, kameramanů, režisérů, herců – nejen z filmů českých, ale i z těch zahraničních, které se ve sledovaném období v pražských biografech promítaly.
Počátky umění
Před 35 tisíci lety začal prehistorický člověk vytvářet umění a tato kniha si klade otázku, jak dnes k tomuto fenoménu přistupovat. Vychází z archeologické databáze, ale využívá také analogií, evolucionistických teorií a diskutuje celou škálu hypotéz, které byly na toto téma za posledních 150 let vysloveny. Ukazuje se, že dávnému umění porozumíme lépe, když se je pokusíme vsadit do původního kontextu času, prostoru a samotného tvůrce – člověka. Prehistorické umění není uniformní. Během tisíciletí prošlo vnitřním vývojem, přičemž využívalo širokou škálu materiálů a technik. Ze světa zvířat vybíralo jednotlivé druhy, zřejmě podle určitého klíče, zobrazovalo samotného člověka a některé tvary redukovalo do podoby standardizovaných znaků. Badatelé rovněž zkoumají seskupování obrazů do tematických celků – příběhů a posuzují je z hlediska interpretačních modelů, které připadají v úvahu – magie, šamanismu, rituálu a mýtu.
Francouzské moderní umění a česká politika v letech 1900–1939
Jak a proč se do českých veřejných uměleckých sbírek už od roku 1902 dostávala slavná díla francouzského moderního umění? Co vedlo československou vládu v roce 1923 k tomu, že uvolnila značnou částku na nákup vynikající kolekce francouzského malířství a sochařství? Za jakých okolností získala Moderní galerie v Praze v roce 1937 legendární Gauguinův obraz Bonjour, Monsieur Gauguin? – Návštěvníci Národní galerie dnes obdivují díla Gustava Courbeta, Augusta Renoira, Paula Gauguina, Paula Cézanna, Henriho Rousseaua či Pabla Picassa, ale původ této výjimečné sbírky jim často zůstává utajen.
Autor detailně, i v politických souvislostech popisuje osudy proslulých uměleckých děl české sbírky moderního francouzského umění. Ukazuje se, že vytvoření této sbírky bylo výsledkem šťastné souhry historických a politických okolností: Na počátku bylo od konce 19. století intenzivní budování kulturních a politických vazeb k Francii, v němž česká a především pražská politická reprezentace hledala protiváhu skutečnosti, že v rámci Rakouska-Uherska nemohla rozvíjet samostatnou zahraniční politiku. Dlouhodobě rozvíjené a mimořádně intenzivní kontakty pražské a pařížské literární a výtvarné sféry na počátku 20. století výrazně ovlivnily celou českou kulturu. Po vzniku Československé republiky hrála pak významnou roli profrancouzská politická orientace mladého státu. A k příznivému politickému a společenskému klimatu se tenkrát shodou okolností přidalo i působení vynikajících osobností veřejného kulturního a politického života: Vincence Kramáře, Zdeňka Wirtha, bratří Karla a Josefa Čapkových, diplomata Štefana Osuského a dalších.
Nejen obrazy, sochy či stavby, ale také umělecké sbírky mají své osudy. Kniha Nikolaje Savického je příkladem, jak lze takové téma zpracovat nejen zasvěceně, ale zároveň i velmi čtivě.
Umění české reformace
Kateřina Horníčková, Michal Šroněk (eds.)
Monografie, která vznikla při přípravě stejnojmenné výstavy v Císařské konírně na Pražském hradě 2009/2010, je věnována tématu, které české dějiny umění dosud poněkud přehlížely. Soubor studií několika historiků umění a historiků se podrobně zabývá uměleckou tvorbou spjatou s protestantským vyznáním od počátků reformního hnutí v zábvěru 14. století do porážky českých stavů na Bílé hoře. Cenným přínosem publikace je revize všeobecně rozšířeného názoru o negativním vztahu protestantů k výtvarnému umění. Autoři sledují, jak umění plnilo funkci konfesijní sebeidentifikace. Publikace se zabývá všemi oblastmi umění – architekturou, malířstvím, sochařstvím, uměleckými řemesly.
Benedikt Ried a počátky záalpské renesance
Monografie historika umění a architektury doc. dr. Pavla Kaliny, CSc., je věnována architektovi, jehož jméno je spjato s prvními projevy renesančního slohu u nás. Autor zasazuje Benedikta Rieda (Rejta) do kontextu středoevropské architektury a rozvoje stavební technologie 15. století, sleduje pronikání renesance do zemí na sever od Alp a dostatečný prostor věnuje rozboru jednotlivých Riedových staveb (na Pražském hradě, v Kutné Hoře, v Lounech, v Annabergu aj,).
Kniha ja založena na výsledcích archivních a stavebně historických průzkumů konaných během posledních desetiletí; poslední (a pravděpodobně jediná) monografie Riedovi věnovaná vyšla bezmála před padesáti lety (autor Götz Fehr, 1961).
Dějiny českého výtvarného umění VI/ 1, 2
Rostislav Švácha, Marie Platovská
Šestým dílem, vzhledem k velkému rozsahu rozděleným do dvou svazků, se dovršuje velký projekt, který započal už v osmdesátých letech 20. století dílem věnovaným umění středověkému. Období, které je představeno v závěrečném díle, se dělí do několika period. Začíná proslulým vystoupením československých umělců a architektů na EXPO 58 v Bruselu, dále následují šedesátá léta, během nichž české umění těžilo z „tání“ politických poměrů před rokem 1968, potom téměř dvě desetiletí normalizace a konečně umění v zásadně změněné politické a společenské situaci po roce 1989, do současnosti. Autoři – historici umění z Ústavu dějin umění AV ČR, z univerzit a z dalších institucí pojednávají o vývoji českého umění ve všech jeho oblastech a žánrech – od architektury, malířství, kresby, grafiky a sochařství přes umělecká řemesla, fotografii, scénografii atd. až po tzv. nová média, k nimž v současnosti patří například land art, body art nebo videoart. Zvláštní kapitoly jsou věnovány umělcům žijícím v exilu.
Pražský Belvedér a severská renesance
Publikace se podrobně zabývá historií vzniku, podobou a výzdobou pražského Belvedéru, stavby, jejíž výrazná podoba je jednou z hlavních pražských dominant a která je obestřena romantickou pověstí, že ji dal postavit český a uherský král a římský císař Ferdinand I. pro svou milovanou manželku Annu. Ve skutečnosti byl její význam především politický, a tomu odpovídá i promyšlená koncepce bohaté výzdoby. V kontextu evropských dějin umění má stavba mimořádný význam tím, že její architektura je jedním z prvních ohlasů italské renesance v záalpské Evropě. Obsahuje množství odkazů na antickou řeckou a římskou kulturu, ale je výjimečná také propojením se středoevropskou kulturní tradicí.
Křičte ústa
Velká obrazová celobarevná publikace (zastupující zároveň katalog k výstavě), věnovaná expresivním tendencím v českém výtvarném umění přelomu 19. a 20. století, nabízí zcelanový pohled na fenomén expresionismu v českém moderním umění. V minulosti byl expresionismus jako umělecko-historická kategorie některými teoretiky relativizován či dezinterpretován jako pojem zahrnující širokou škálu uměleckých projevů roztroušených neomezeně v čase, případně spojován výhradně s tvorbou představitelů expresionistické skupiny Osma, založené v roce 1907. Právě podobné názory se pokouší publikace Křičte ústa! vyvracet, když zcela zřetelné rysy expresivity nachází v podstatné části tvorby generace 90. let, ale i u umělců starších, jako byli např. Maxmilián Pirner či Hanuš Schwaiger. Záměrem publikace není však vnutit expresionismu nové pevné kontury jakési uměleckohistorické škatulky naplněné konkrétními jmény a uměleckými díly. Cílem je zjistit, jak se kontury expresionismu rodily, které osobnosti a která díla vytvořily předpoklady k jejich načrtnutí.
Italské renesanční sochařství v českých státních a soukromých sbírkách
Základy dnešních sbírek italského renesančního sochařství u nás vznikaly v době od 18. do počátku 20. století, třebaže kořeny takto zaměřeného sběratelství sahají až do 16. století. Touto historií vztahů české uměnímilovné veřejnosti k italské renesanční kultuře se zabývají úvodní kapitoly knihy, a po nich následuje podrobný soupis sochařských děl. Nejcennější část sbírek tvoří soubory drobných bronzů, reprezentujících jak hlavní umělecká centra italské renesance (Benátky, Padovu, Florencii, Řím atd.), tak široké tematické spektrum – antickou mytologii a historii, oblíbené sošky zvířat, křesťanskou tematiku, drobné účelové předměty a architektonické prvky i v renesanci velmi oblíbené portrétní medaile. Přehled zahrnuje i práce z dalších materiálů (kamene, terakoty, štuku a dřeva), mezi nichž převažují díla toskánských a benátských mistrů. Práce na tomto tématu umožnila autorovi identifikovat jako produkt italské renesance velký počet dosud neznámých děl.
Rudolf Kremlička
Obrazová monografie významného českého malíře (1886–1932), který byl jedním z hlavních představitelů moderního českého umění. V roce 1918 se zúčastnil první výstavy skupiny Tvrdošíjní, byl především vynikajícím portrétistou, ale i krajinářem. Rudolf Kremlička patřil již ve své době k nejvíce oceňovaným českým umělcům. Většina z barevných reprodukcí, které obsahuje tato kniha, nebyla nikdy publikována. Kniha vychází u příležitosti výstavy nazvané Rudolf Kremlička se vrací, která se koná v Galerii hlavního města Prahy, v Domě u Kamenného zvonu, od 18.10. 2006 do 21.1.2007.
Nová encyklopedie českého výtvarného umění - dodatky
Anděla Horová a kolektiv
Obsáhlá publikace zásadním způsobem doplňuje Novou encyklopedii českého výtvarného umění, vydanou nakladatelstvím Academia v roce 1995 a stále velmi využívanou širokou kulturní veřejností. „Dodatky“ přinášejí množství nových hesel, jednak věnovaných dalším umělcům, institucím, galeriím, výtvarným časopisům a školám, a jednak shrnujících údaje o oblastech, které dosud nebyly slovníkově zpracovány (restaurátoři, grafický a průmyslový design, scénografie).
Van Eyck
První česká celobarevná monografie o jednom z nejzářivějších vrcholů výtvarné kultury Západu pojednává o všech známých dílech Jana van Eycka, a to v obrazově neuvěřitelném záběru, charakteristickém mnoha unikátními detaily. Tvorba tohoto proslulého umělce tvoří virtuózní most mezi evropskou gotickou a renesanční malbou. Autorka shrnuje dosavadní stav eyckovského bádání a postihuje – kromě vazeb nizozemské oblasti a Středomoří – možné vzájemné umělecké vlivy Čech doby Lucemburků a Burgundska.
Bytosti odnikud
Publikace, jež vychází u příležitosti stejnojmenné výstavy se zabývá akademickou malbou v první polovině 20. století v Čechách, sleduje tedy jakési paralelní dějiny umění, běžící vedle „velkého“, dobře zpracovaného a stále důkladněji prozkoumávaného vývoje české moderny a avantgardy. Představuje malíře, kteří stojí dlouhá desetiletí na okraji zájmu českých dějin umění nebo kteří z nich byli téměř či dokonce úplně vyloučeni. Jedná se zčásti o příslušníky generací starších, nastupující na uměleckou scénu ještě v poslední čtvrtině 19. století, malíře akademické a novoromantické, ale také o jejich následovníky, v jejichž tvorbě se projevují zásadní změny uměleckých cílů, nároků a tím i hodnotících kritérií. Hlavní výklad doplňují biografie umělců.
Architektura ve věku rozdělené reprezentace
Kniha významného teoretika moderní architektury, profesora univerzity v Cambridge, tematicky založená na pomezí historie architektury a filozofie, je mnohovrstevným výkladem o lidské kultuře ohrožené rozkladem celistvosti světa a o hledání cest, jak napomoci – zejména v oblasti architektury – její obnově. Autor vychází ze skutečnosti, že myšlenkové proměny, k nimž došlo postupně mezi 16. a 18. stoletím, vedly k rozkladu představy hierarchicky uspořádaného univerza, tedy představy opírající se o tradiční kosmologii.
Emauzy
Klára Benešovská, Kateřina Kubínová
Benediktinskému klášteru v Praze Na Slovanech s chrámem Panny Marie a sv. Jeronýma – jedné z prvořadých památek české gotiky – nebyla dosud věnována žádná samostatná uměleckohistorická monografie (a poslední kniha pražským Emauzům věnovaná vyšla v roce 1956!). Nová publikace shrnuje výsledky konference, která byla pořádána v roce 2003 u příležitosti znovuotevření emauzského chrámu po dlouhodobé rekonstrukci. Autoři, přední historici umění, představují nejnovější výsledky výzkumu dějin kláštera, sledují jeho historický a stavební vývoj od založení ve 14. století až do současnosti a mj. podávají výklad proslulého „Emauzského cyklu“, gotických nástěnných maleb v ambitu.
Proč lidé pláčou před obrazy
Autor – historik umění, profesor na univerzitě v Chicagu – se v knize zabývá tím, jak výtvarné umění působí na naše city. Vychází z výpovědí současných návštěvníků muzeí a galerií – laiků i odborníků –, sleduje jejich přístup k uměleckým dílům z různých historických období a z rozboru získaných poznatků vyvozuje obecnější závěry o tom, jakou roli hrají emoce v dnešní době nejen v přístupu k umění, ale i v mezilidských vztazích. Autor postihuje také historický vývoj citového vnímání uměleckých děl, který samozřejmě výrazně ovlivňuje i skutečnost, že někteří umělci upadají časem v zapomnění a jiní, jejichž dílo v době svého vzniku nedosáhlo většího ohlasu, jsou naopak mnohem více oceňováni s odstupem třeba několika století.
Emil Filla
Monografie významného českého malíře, grafika, sochaře a výtvarného teoretika (1882–1953), jednoho z předních představitelů moderního českého umění, především kubismu.
Publikace je vybavena množstvím barevných reprodukcí a černobílými fotografiemi.
Jazyky umění
Stěžejní dílo významného amerického filosofa a estetika zabývající se sémiotickou strukturou umění, představuje též tzv. kognitivní směr v estetice z důrazem na aktivní roli umění ve světatvorbě. Jazyky umění tvoří ideový základ pro pozdější Goodmanovu knihu Způsoby světatvorby, která již v češtině vyšla (překlad prof. Vlastimil Zuska). V této knize Goodman prezentuje též svou provokativní teorii zobrazení, které je pouhou konvencí nezávislou na podobnosti, čímž také zcela popírá teorie mimésis.
Dějiny českého výtvarného umění V
Rostislav Švácha, Marie Platovská
Pátý díl rozsáhlé řady publikací, vycházející od osmdesátých let, se zabývá čtyřicátými a padesátými lety 20. století, obdobím, v němž všechny oblasti života – a tedy i umění – poznamenaly postupně dva totalitní režimy: nacistická okupace Československa a posléze nástup komunistické moci v nejtvrdší podobě právě v padesátých letech. Autoři, přední historici umění z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR i z dalších institucí, zasazují vývoj umění v daném období do širších filosofických, politických a společenských souvislostí a podrobně probírají všechny umělecké projevy, od oficiálního umění sloužícího politické moci přes různé umělecké směry a uskupení (Skupina 42, SVU Mánes, surrealismus, existencialismus atd.) až po oblasti, které byly donedávna uměnovědou téměř zcela opomíjeny (např. kresba a malba v nacistických koncentračních táborech nebo Škola umění ve Zlíně). Jednotlivé kapitoly jsou věnovány všem oborům výtvarného umění: architektuře, malířství, kresbě a grafice, sochařství, fotografii, scénografii, designu, sklářství, keramice a typografii.
Dějiny českého výtvarného umění IV/ 1, 2
kolektiv autorů Ústavu dějin umění AV ČR
K vydání připravil Ústav dějin umění AV ČR. Dílo zpracovává toto období poprvé v ucelenosti všech uměleckých oborů: malířství, sochařství, architektura, fotografie, scénografie a užitého umění. Sleduje nástup generace devadesátých let, která položila základy moderního umění u nás - J. Preisler, M. Švabinský, F. Bílek. V prvních dvou desetiletích nového století se prosadily výtvarné směry kubismus a expresionismus - B. Kubišta, E. Filla, J. Zrzavý či J. Čapek, ze sochařů např. O. Gutfreund a z architektů J. Gočár. Těžištěm umění dvacátých a třicátých letech jsou nové výtvarné směry - abstraktní umění, artificalismus a surrealismus. Každý z těchto směrů reprezentovali význační umělci K. Teige, J. Štýrský, Toyen, J. Šíma a F. Kupka. Architektura tohoto období dosáhla zásluhou B. Fuchse a P. Janáka a dalších opravdu evropské úrovně. Text provází množství barevných a černobílých reprodukcí, fotografií i kreseb.
