Novověk
O edici
Když před zhruba půltisíciletím vznikl pojem novověk či nová doba, jeho autorům, renesančním humanistům, se vše zdálo jasné: byla to právě jejich prožívaná doba, tak odlišná od domněle temného středověku a od vzdáleného, ale stále oslnivého antického starověku. Později se však obsah novověku zkomplikoval. Pro jedny posuzovatele představoval dějiny počínající rozšířením obzoru evropského lidstva o nové kontinenty, pro jiné dobu, v níž se prosadil osvícenský rozum nebo v níž převládla hromadná průmyslová produkce. Novověk se postupně rozpínal na několik staletí, což vytvářelo potřebu vytvářet nové pojmy – raný novověk, industriální a postindustriální éra, soudobé dějiny či dokonce světověk…
Do tohoto periodizačního chaosu, který je navíc rozmanitě nazírán v různých koutech světa, vstoupila edice Novověk a přihlásila se k triadickému pohledu na dějiny. Zdaleka ne jen s ohledem na tradici. Při svém založení vycházela z metodologie historických věd, v jejichž rámci se jako poměrně samostatné obory vyčlenily vědy o antickém starověku a medievistika jako bádání o středověku, zatímco období od přelomu 15. a 16. století až do současnosti zůstalo věrné historiografii bez přívlastků. Je to doba bouřlivých proměn, v níž lze zkoumat, popisovat a vykládat dějiny světa jako jednoho celku, nikoli již jen jako vývoj jednotlivých, navzájem téměř neprovázaných makroregionů. Od propojení kontinentů přes světový obchod a světovou komunikaci až po světové války a nedílnou odpovědnost lidstva za naši planetu. Novověk je dlouhý úsek dějin lidstva, v němž euroamerická civilizace prožila vzestupy a pády a v němž také poznala, že tu není sama, ale že se musí o místo na slunci dělit s ostatními civilizacemi. Novověk je doba, kterou prožíváme i my a kterou utvářelo nějakých patnáct až dvacet generací před námi.
Obsáhnout tak obrovskou látku není v silách jediné knižní řady. Taková edice jako Novověk se však může pokusit o to, aby přiblížila alespoň některé stěžejní problémy a události, které tuto dlouhou periodu charakterizují. Může tak činit ve světovém, kontinentálním, národním nebo regionálním měřítku. Může sáhnout po pracích domácích historiků či po překladech, aby českému čtenáři nastavila zrcadlo, v němž nás vidí zahraniční odborníci. Žánrově si může zvolit díla syntetická či analytické monografie.
Čtyři dosud vydané svazky již částečně naznačily tematický a žánrový záběr edice Novověk. Hned první (Helsinský efekt Daniela C. Thomase) osvětlil souvislost mezi prosazováním lidských práv v mezinárodních vztazích a rozpadem komunistického totalitního systému. Další dva svazky (Hitlerova odložená válka za zničení ČSR Václava Kurala a Františka Vaška i Soumrak a úsvit československé diplomacie Jana Němečka) se soustředily na tragédii malého státu uprostřed Evropy v bezohledné hře velmocí. A konečně americký pohled přes Atlantik (Češi a země Koruny české Hugha LeCain Agnewa) ukázal, jak se v této perspektivě jeví osudy, iluze a naděje dávných i současných Středoevropanů.
Dosavadní převaha politických dějin a tematiky 20. století zatím jen částečně odráží zaměření historického výzkumu u nás i v zahraničí. Edice Novověk je však v nemenší míře otevřena problematice kulturních, sociálních, intelektuálních a náboženských dějin od 16. věku do přelomu 20. a 21. století. Dalšími knihami hodlá tato tematická pole postupně pokrývat.
prof. PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc., dr. h. c.
Inventura hodnot
Libor Prudký a kolektiv
Výzkumný tým Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze shromáždil, uspořádal, zpracoval a v základních otázkách interpretoval empirické sociologické výzkumy, které se na souborech reprezentativních za celou společnost České republiky zabývaly zkoumáním hodnot. Výzkumy prezentují hodnoty jako
to, co existuje – bez ohledu, zda to odpovídá nějakému kodexu hodnot. V tomto směru jde skutečně o inventuru hodnot v této zemi, od sedmdesátých let minulého století až do současnosti. Jde o první publikaci na toto téma. Na ni budou navazovat další, které se budou zabývat hodnotami jako tím, co má být (co je žádoucí), a také hodnotami jako spolutvůrci sociálního uspořádání společnosti. Publikace je určena pro výuku sociálních věd, jako východisko pro výzkum navazující na řadu témat v ní uvedených, pro práci odborníků z jiných oblastí, včetně publicistiky, mediální práce, marketingových analýz, vzdělávání, výchovy, politiky či vládnutí.
Opuštění bojovníci
Kniha pojednává o nejvýznamnější československé exilové organizaci ve Spojených státech amerických po komunistickém převratu v Československu v roce 1948. Navzdory dlouhému a traumatickému období zrodu byla tato organizace prvním ústředním politickým orgánem vytvořeným politickými uprchlíky z evropských zemí, které byly v područí Sovětského svazu.
Tato práce se zaměřuje na vznik Rady a na prvních patnáct let její činnosti, včetně krizí ohrožujících její existenci, stejně jako na úsilí o dosažení její obnovy a znovusjednocení. Neomezuje se pouze na popis činností Rady ve Spojených státech, ale také na činnost jejího londýnského a pařížského regionálního výboru. Pozornost je věnována mezinárodním aktivitám Rady, především v rámci Evropského hnutí. V tomto kontextu poukazuje na činnost řady významných osobností, o jejichž roli nebylo dosud odpovídajícím způsobem pojednáno.
Účelem této knihy je doplnit některé z chybějících informací, které se týkají činnosti českých a slovenských demokratických politiků v exilu, kteří se snažili přispívat k porážce komunismu a znovunastolení demokracie v Československu.
Rada pomohla desetitisícům uprchlíků z komunistického Československa začít v cizině nový život. Její členové také hráli důležitou roli při rozhlasovém vysílání do Československa, zvláště pro Rádio Svobodná Evropa.
Tato kniha se snaží seznámit mezinárodní veřejnost s cíli a činností československého demokratického exilu a Rady svobodného Československa po r. 1948. Je tak pokusem vyjádřit ocenění činnosti Rady, která by nikdy neměla být zapomenuta.
Soumrak a úsvit československé diplomacie
Publikace zpracovává téma, které vypadá na první pohled spíš jako okrajové, ale ve skutečnosti představuje jednu z nejdramatičtějších a nejzajímavějších kapitol novodobé české historie: dějiny české diplomacie po 15. březnu 1939, kdy byla po vzniku Protektorátu Čechy a Morava likvidována všechna československá zastupitelstva v zahraničí a zároveň exilová vláda začala rozvíjet diplomatickou činnost v nové situaci. Autor na základě důkladného studia archivních materiálů sleduje podrobně vývoj v mnoha zemích, rekonstruuje jednotlivé případy (neboť vývoj se lišil podle toho, jaký postoj ta či ona země k nacistickému Německu zaujímala) a líčí řadu pohnutých lidských osudů.
Hitlerova odložená válka
V roce 2008 nás opět čeká „osmičkové“ výročí – jedno z těch, které nás osudově provází dějinami, výročí Mnichovské konference z roku 1938, která způsobila dočasný zánik československého státu a umožnila Hitlerovi zahájit jeho vysněnou válku za světovládu. O hodnocení konference je dodnes spor, na jedné straně převažuje rozhodný odsudek, na druhé straně se však objevuje názor, že šlo o legální a legitimní akt, neboť prý „Mnichov“ napravil bezpráví, kterého se Němcům, speciálně sudetským, dostalo rozhodnutím mírových konferencí po první světové válce.
Češi a země Koruny české
Kniha amerického historika, specialisty na východní Evropu a zejména na dějiny českých zemí Hugha Agnewa uvádí čtenáře do hlavních témat českých dějin: líčí jejich základní obrysy od pravěku až po vstup České republiky do Evropské unie. Autora zajímá, co si sami Češi ze své historie pamatují, na co se naopak rozhodli zapomenout a kým se rozhodli být. Je to cenný pohled zvenčí, pohled člověka, pro nějž jsou Češi a jejich dějiny celoživotní sférou zájmu a jenž chce ukázat, že české země v širších evropských strukturách nezmizely, ale zachovaly si svou specifičnost.
Helsinský efekt
Kniha Helsinský efekt Daniela Thomase je jako celek velmi srozumitelná, napsaná s hlubokou znalostí věcí a rozhledem po celém komplexu helsinské problematiky. Přehledně, ale současně všestranně osvětluje cestu, na jejímž konci byl Závěrečný akt, jemuž vévodila "Deklarace principů, jimiž se řídí vztahy mezi zúčastněnými státy". Kniha velmi přesně pojmenovává onen přelom v dějinách mezinárodní diplomacie, který představovaly Helsinky tím, že učinily záležitosti vnitřního uspořádání států, které se do té doby těšily výsadě nevměšování, legitimním diplomatickým tématem.
