Judaica
O edici
V ediční řadě Judaica vycházejí odborné tituly týkající se židovského myšlení od starověku po současnost. Jsou to jednak komentované překlady původních prací, z hebrejštiny, judeo-arabštiny, ale případně i řečtiny, angličtiny nebo francouzštiny, například díla Moše ben Majmona (Maimonida), Judy Haleviho nebo Josefa Solovějčika. Dále se v ediční řadě připravují profily význačných židovských učenců, jakými byli Šelomo Jicchaki (Raši) nebo Moše ben Nachman (Nachmanides).
V České republice byla vědecká práce v oborech souvisejících s židovskou kulturou násilně přerušena na bezmála padesát let. Po roce 1948 byl rozvoj těchto disciplín z ideologických důvodů omezen a posléze zastaven. V 50. letech se sice podařilo vydat několik málo původních prací z oboru židovské historie a hebraistiky, avšak tyto dílčí cenné výsledky badatelů tolerovaných institucí, především tehdejšího Státního židovského muzea, nemohly z důvodů nucené izolace navázat kontakt se světovou vědou. Teprve od roku 1989 začíná studium židovské kultury nesměle oživovat odkaz minulosti. Významným krokem v tomto procesu obnovy bylo opětovné založení oboru hebraistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy roku 1991 a posléze i ustavení židovských studií na Husitské teologické fakultě.
Založením nové edice Judaica nachází česká judaistika jako svébytná disciplína prostor, v němž může vejít v dialog s dalšími obory, lingvistikou, historií, literární vědou, filosofií, religionistikou nebo sociologií. Připravované publikace přispívají k poznání specifik tradice, která výrazně ovlivnila i nežidovskou kulturu, a jsou dokladem originálního přístupu nové generace českých judaistů, religionistů a filosofů k dějinám židovského myšlení.
Dita Rukriglová, PhD.
Filozofická fakulta UKSmrt a existence po smrti v biblickém Izraeli
Tajemství fenoménu smrti, její nevyhnutelnosti i přirozenosti, a zároveň odvěká touha člověka po dosažení nesmrtelnosti, jak se projevují v představách starověkých kultur Izraele, Syropalestiny, sousední Mezopotámie a okrajově též vzdálenějšího Egypta, jsou námětem publikace, jež se v této souvislosti věnuje otázkám smutečních obřadů a pohřebních zvyklostí, kultu předků i představám o posmrtné existenci, charakteru podsvětí i jeho obyvatel, víře ve vzkříšení těla a nesmrtelnost duše. V naší odborné literatuře se jedná o první studii svého druhu, nabízející systematické a především komplexní shrnutí poznatků k této problematice pro jednotlivé oblasti. Práce čerpá z primárních pramenů – v případě Izraele tedy hebrejské bible – i bohaté sekundární literatury. Všechna témata jsou pojednána jednak v historické perspektivě biblických pramenů od jejich nejstarších vrstev až po spisy pozdní datace, ale i v souvislostech dalších písemných svědectví starověkého Předního východu. Poučný a poutavý text nepochybně zaujme nejen religionisty, biblisty a teology, ale také širší odbornou veřejnost.
Dialog myšlenkových proudů středověkého judaismu
Jiřina Šedinová (ed.)
Kolektivní studie se zabývá dějinami a myšlením Židů ve středověku a raném novověku. Zdánlivě protichůdné pojmy uvedené v podtitulu – „izolace“ a zároveň „integrace“ – vystihují v kostce základní situaci Židů rozptýlených v diaspoře. Autoři přitom vycházejí z přesvědčení, že „dějiny Židů v diaspoře vyžadují studium ne izolované, nýbrž nedílně související s obecnou historií“ (jak píše Jiřina Šedinová v úvodu). Jednotlivé kapitoly podávají výklad o právním postavení Židů pod vládou křesťanství a islámu, sledují hlavní proudy aškenázského myšlení ve vrcholném středověku a v období tzv. „pražské židovské renesance“, věnují se orientálnímu světu sefardských Židů před jejich vyhnáním z Iberského poloostrova a po něm. Cílem autorů, představitelů nastupující generace českých judaistů spjatých s Filozofickou fakultou UK, bylo vytvořit barvitý obraz dějin židovské společnosti a jejího střetávání s většinovou kulturou, přínosný pro odbornou veřejnost a zároveň přístupný i širšímu okruhu čtenářů.
Filosofie náboženství Josefa Solovějčika
Práce se zabývá filozofickými aspekty díla jednoho z nejvýznamnějších židovských myslitelů současnosti, v němž se spojuje hluboká znalost židovské náboženské tradice a moderního vědeckého a filozofického myšlení. Nejde ovšem o nějakou lacinou apologetickou syntézu západního modernismu a židovského tradicionalismu, ale o vyjádření bytostné shody principů židovského náboženství s moderním vědeckým racionalismem. Autor postihuje jednak vlivy, které se uplatňovaly při krystalizaci Solovějčikova filozofického myšlení, jednak východiska a směry Solovějčikova vlastního filozofování. Klíčovým slovem Solovějčikovy filozofie je tradiční pojem halacha, který Solovějčik povyšuje na univerzální hermeneutický klíč otevírající nečekané možnosti zakoušení světa, a tedy i cestu k pochopení smyslu lidské existence.
Výběr z korespondence
Z židovské arabštiny a hebrejštiny přeložili, k vydání připravili a úvodní studie napsali Daniel Boušek a Dita Rukriglová. Publikace je reprezentativním výběrem jedenácti dopisů židovského rabína, lékaře a filozofa Mošeho ben Majmūna – Maimonida (1138 Córdoba – 1204 Fustāt). Nejvíce jsou zastoupeny texty s nábožensko-právní tematikou (dopis o pronásledování, dopis do Jemenu, dopisy soudcům Jefetovi a Pinhasovi), dále kratší filozofické traktáty (pojednání o zmrtvýchvstání, dopis o rozhodnutí hvězd) a také osobní korespondence (z dopisů Josefovi ben Jehudovi a Šmu’elu ibn Tibonovi). Česky vycházejí Maimonidovy dopisy poprvé.
Připravované tituly – Judaica
Halachický člověk
Esej Halachický člověk je nejproslulejším dílem významného židovského rabína a filosofa Josefa Solovějčika (1903–1993). Autor v něm načrtává základní rysy svého pojetí halachické existence, tedy způsobu života moderního ortodoxního Žida, který na jedné straně lpí na tradičních hodnotách biblického a talmudického učení, posvěcených generacemi předků a vyjádřených v teologickém pojmu halacha, a na druhé straně je otevřen podnětům vědeckého myšlení moderní západní společnosti. Ideální typ halachického člověka je srovnáván se dvěma jinými moderními typy lidské existence, kterými jsou člověk náboženský a člověk vědecký (matematický přírodovědec). S vědcem halachický člověk sdílí jeho racionální zájem o podstatu a fungování světa, s obecně náboženským člověkem má společnou touhu po transcendentnu. Halacha představuje svébytný existenciální postoj: je to nejen praktický návod k životu, ale i teoretická reflexe a tvůrčí náprava vezdejšího světa, které je halachický člověk mocen díky své schopnosti pokání. Esej vzbudil velkou pozornost už v době svého prvního vydání (1944) a od té doby ovlivnil několik generací talmudických učenců a filosofů, a to nejen židovských.
