Europa
O edici
Europa je co do významu jednou z klíčových edic Nakladatelství Academia, alespoň z mého pohledu, tj. z pohledu historika a člověka, který je více než čtvrtstoletí osudově svázán s akademickým prostředím. Esejistická, filozofická, odborná i beletristická díla, sepsaná od časů renesance či, chcete-li, raného novověku, až po dvacáté století, jež v ní doposud vyšla, i ta, jež se k vydání teprve připravují, zásadním způsobem ovlivnila duchovní klima starého kontinentu v době svého vzniku; stejně intenzivně však promlouvají i k hektickému dnešku. Spisovatelé jako Giordano Bruno, Jan Amos Komenský, Charles Darwin, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Karl Jaspers, Elias Canetti a další jsou přímo esenciálně spjati s tím, co bývá – v nejrůznějším slova smyslu – spojováno se slovy Evropa, evropský... Jejich práce navíc byly a jsou po právu pokládány za kontroverzní, provokativní a v jistém slova smyslu, s větší či menší nadsázkou řečeno, revoluční, vyvolávající, před mnoha lety i nyní, prudké spory. To je také jeden z hlavních důvodů, proč mají co říci i čtenářům na počátku třetího milénia a proč je v některých částech světa k vydání některých z nich třeba více nakladatelské odvahy než v době jejich vzniku. Čtěme jejich slova opakovaně a velmi, velmi pozorně, protože si to zaslouží jako málokterá jiná.
doc. PhDr. Martin Kovář, Ph.D.
- ředitel Ústavu světových dějin FF UK
Předehra pansofie
Kniha obsahuje dva rané Komenského spisy s pansofickým zaměřením. První, Předchůdce pansofie je programový spis, původem vlastně předmluva k větší pansofické práci, již Komenský chystal. Tuto nehotovou předmluvu zaslal autor k posouzení příteli Samuelu Hartlibovi do Anglie, kde spisek bez Komenského vědomí vyšel tiskem oxfordské akademie (r. 1637). Rozpoutal tak evropskou bouři souhlasných i odmítavých názorů nejrůznějších učenců. Doma v polském Lešně pak Komenský zažil nepříjemnosti největší, neboť jeden z jeho souvěrců napadl jeho spis velmi ostrým způsobem: věc skončila až před synodou Jednoty bratrské. Objasnění pansofických pokusů, druhý spis v této knížce, je pak vlastně obranou prvního díla, již Komenský sepsal (r. 1638), aby obhájil svou věc, sám sebe a snad i svou pozici na lešenském gymnáziu před svými souvěrci.
Canterburské povídky
Canterburské povídky náleží již více než šest set let ke světové literární klasice. Hlavním důvodem, proč jsou stále živou četbou, je skutečnost, že Geoffrey Chaucer, královský panoš, celní úředník, příležitostný diplomat a básník, nenapsal intelektuální dílo z uzavřeného dvorského prostředí, typické pro tehdejší literaturu, ale plnokrevné příběhy o životě ve všech jeho podobách; jeho povídky jsou strhujícím obrazem velké země na sklonku středověku a jejích obyvatel, urozených i neurozených, movitých i chudých, laskavých i vypočítavých, inteligentních i přihlouplých, tedy lidí se všemi jejich přednostmi a nectnostmi.
Jean Santeuil
Autor Marcel Proust (1871–1922), známý především jako autor rozsáhlého cyklu Hledání ztraceného času, psal román s přestávkami mezi lety 1895 a 1901. Rukopis byl objeven až několik desítek let po autorově smrti a uspořádán a vydán poprvé v letech 1952. Mladý Proust toto dílo opustil, aniž by je dokončil, a některé části později použil jako základ určitých pasáží svého několikasvazkového arcidíla. Kniha je tedy nejenom skvělým líčením zrání mladého hrdiny s autobiografickými rysy, ale poskytuje i zajímavý pohled na literární zrání autorovo.
Česky vychází román poprvé. Přeložil a doslov napsal Michal Novotný.
Jediný a jeho vlastnictví
Mladohegelovec Max Stirner, nesmiřitelný kritik tehdejší filozofie, náboženství, kultury i společenského uspořádání , je pokládán za představitele a průkopníka filozofických předpokladů a zdrojů anarchismu, jehož kořeny tkví právě ve Stirnerově době. Stirnerův spis, jedno ze základních filozofických děl německých myšlenkových proudů 19. století, zahajuje obrat od zkoumání obecného metafyzického pojmu člověka k analýzám konkrétního člověka, „jedinečného individua“, jeho individuálním antropologickým a existenciálním zážitkům.
Božská komedie
Dante Alighieri, Vladimír Mikeš
Kompletní vydání Božské komedie v novém překladu.
Velkoryse rozvržená Božská komedie, jedno ze základních literárních děl světové literatury, už osm století upoutává pozornost čtenářů na celém světě. Dante Alighieri (1265–1321), básník a učenec, který mimo jiné stojí u základů spisovného italského jazyka, shrnul ve svém nejvýznamnějším, neobyčejně důmyslně komponovaném díle veškeré vědění své doby. Báseň je postavena na základním principu čísla tři: skládá se ze tří částí – Pekla, Očistce a Ráje, je napsána v sugestivních terciích. Na pouti záhrobní říší, která je symbolickým obrazem lidského života, od prvotního hříchu až po spasení a probuzení k věčnému životu, a očistcem autora provází římský básník Vergilius. ve třetím dílu, věnovaném ráji, se potom k básníkovi připojí milovaná Beatrice. Od 19. století se Dantovo dílo stalo výzvou pro nejlepší české překladatele (J. Vrchlického, O. F. Bablera a další). Do této řady patří i nejnovější překlad Vladimíra Mikeše.
Otázka viny
Jaspersova knížka o německé vině, ale také o vině vůbec a o jejích základních rovinách, vyšla poprvé v Německu v roce 1946. Němci její vydání - pouhý rok po své strašlivé válečné porážce, v situaci rozvratu a okupace své země - nijak nevítali. Zato americký důstojník, dohlížející na univerzitu, prý za ni Jaspersovi děkoval s tím, že není napsána jen pro Němce, nýbrž pro svědomí vítězných spojenců. Český překlad této knihy byl poprvé vydán v roce 1969 a ani dnes neztrácí nic ze své aktuálnosti. Není to totiž ani zdaleka pouhý historický dokument, dokreslující dávno minulou situaci poválečného Německa. Jádro knihy tkví v poznání, že my všichni jsme odpovědni za minulost, ale také za budoucnost a zejména před budoucností.
Templáři, rytíři a kacíři ve starých francouzských kronikách
Kniha Templáři, křižáci a kacíři ve starých francouzských kronikách je druhým vydáním původní antologie starofrancouzských historických a memoárových textů, které před téměř půlstoletím vybral, přeložil a pečlivě okomentoval přední český romanista a literární historik Václav Černý (prvně vyšla pod názvem Staré francouzské kroniky roku 1962). Výběrem ukázek (od autorů jako Wace, Nogent, Villehardouin, Joinville, Froissart, La Marche, Chastellain aj.) a dokumentů (např. z procesu s templáři, dopis Jany z Arku českým husitům) zmapoval téměř pět století dějepisné a memoárové literatury staré Francie až do počátků renesance. Svěžím překladem, při snaze zachovat autenticitu originálu, i vyhledáním autorů osobitého slohu, s intencí k subjektivnímu vyjádření, které napomáhá vidět anonymní středověk v pestré plasticitě, vytvořil zakladatelské a neopakovatelné dílo, zdroj poučení pro řadu dalších generací.
Nové vydání antologie významně obohacuje předmluva-esej od současného medievisty a vysokoškolského pedagoga Martina Nejedlého, který se v ní zamýšlí nad koncepcí knihy i osobností Václava Černého a z hlediska nových poznatků doplňuje informace o zařazených autorech a duchovní podstatě jejich díla v rámci francouzského historického písemnictví.
Minima Moralia
Jen na první pohled se soubor Adornových fragmentů, poněkud možná matoucích svým tematickým záběrem – čteme v nich o Proustovi, Baudelairovi, Ibsenových dramatech a kulturním průmyslu, o předválečné němčině, fašismu i odborovém hnutí, o ženské otázce a milostném citu, o americké krajině i touze po domově –, může čtenáři jevit chaotický, zejména bude-li knihou Minima Moralia zprvu jen listovat. Ale i to je (možná dokonce přiměřenější) způsob, jak se přiblížit Adornovu myšlení. Kniha vznikla v době těsně poválečné a její podoba nemůže nereagovat na události druhé světové války a zkušenost (jakkoli zprostředkovanou, neboť Adorno válku prožil v emigraci) masového vyvražďování Židů; psát s touto zkušeností „v nervech“ metodicky úhledná pojednání o etických problémech by kromě jiného bylo, ač to autor nikde výslovně neříká, urážkou všech jejích obětí. Avšak i z hlediska „produktivnosti“ myšlení je zdánlivě roztěkaná forma fragmentů adekvátnější autorově úsilí po porozumění skrytým i očividnějším hrůzám tehdejšího (dnešního?) světa. Adornovo myšlení je inspirováno Hegelovou dialektikou a Marxovou kritikou kapitalismu; tyto podněty však výrazně přetváří – pravdou již v žádném případě není totalizující idea celku – a zároveň je překračuje mesiánskou perspektivou, jež je stejnou měrou nedosažitelná jako nezbytná.
Židovský stát
Spisem Židovský stát z roku 1896 se vídeňský novinář Theodor Herzl (1860 - 1904) pokusil nalézt jasnou odpověď na tzv. židovskou otázku, která byla jednou z mnoha palčivých "otázek" konce 19. století. Přímým popudem pro hledání "moderního řešení" mu byla Dreyfusova aféra i neúnosná situace Židů v tehdejším světě a obzvlášť v Rusku. Židy v diaspoře pojímá jako jeden národ a jediné řešení vidí ve zřízení národního, moderního státu budoucnosti, ať už by byl v Palestině či Argentině. Jazyk jeho knihy je prodchnutý neotřesitelnou vírou v pokrok, jak ji přináší technické objevy 19. století, i v racionalitu člověka, která podle jeho slov nabývá vrchu nad všemi "starými a překonanými představami" minulosti. Ve jménu racionality předkládá svou střízlivou vizi ustavení státu i plán, jak k tomuto cíli dospět. Kniha Židovský stát představuje zásadní dokument sionistického hnutí, který má svou platnost nejenom v kontextu "národních otázek" předcházejících minulému století, ale dodnes neztrácí na plasticitě, zvlášť tím, že čtenáři se při rozvíjení Herzlova smělého a detailního plánu nutně vybaví, jakými cestami se historie Židů ubírala v době před samotným založením státu Izrael v roce 1948.
O původu člověka
Jedná se o revidované vydání překladu Darwinova klíčového díla, ve kterém autor poprvé naplno vyslovuje myšlenku, že „člověk pochází z opice“, a Bůh ho tedy nestvořil v jeho současné podobě. Tehdy se psal rok 1871, a není proto divu, že dílo zvedlo velkou vlnu nevole. Darwin takovouto reakci předpokládal: „Hlavní závěr, ke kterému jsem v této práci dospěl, že totiž člověk pochází z nějakého nižšího živočicha, bude mnoha lidem bohužel připadat velmi nechutný.“ Za svou teorií si ale přesto pevně stál a podložil ji četnými důkazy. Dnešního čtenáře již Darwin nešokuje, nicméně atraktivita tohoto díla ani po letech nezeslábla. Nesmírně zajímavé jsou i postřehy ohledně střetu přírodního výběru s lidskou civilizací. Tato kniha si určitě zaslouží nové revidované vydání, nyní rozšířené o Huxleyho esej o rozdílech mezi mozkem člověka a lidoopa a o Darwinovy poznámky, které v původním překladu chyběly.
Ornament masy
Soubor esejů německého filmového teoretika, sociologa a historika (1889–1966), jednoho z nejzajímavějších myslitelů 20. století. Témata esejů jsou zdánlivě všední, často jde o jevy, které vypadají zcela neproblematicky, dokud se na ně nezaměří autorův pohled. Kracauer se zabývá také knihami, které ovlivnily evropské myšlení, osobnostmi ze světa literatury, umění a filozofie, a nabízí čtenáři překvapivé a vpravdě objevné pohledy.
Duchovní situace doby
Karl Jaspers (1883–1969), filozof a psychiatr, jeden z největších německých myslitelů, byl představitelem existencialismu. Jeho slavná habilitační práce Duchovní situace doby vyšla poprvé roku 1931, bez nadsázky bychom však mohli tvrdit, že je výstižným popisem i duchovní situace naší současné doby. S Jaspersovými návrhy na řešení tehdy i dnes povážlivé situace člověka sice nemusíme vždy souhlasit, podstatné však je, že nás stále nutí k přemýšlení a ke snaze, abychom se k ní postavili jako svébytní, odpovědní lidé.
Dialogy
Nové vydání italských dialogů Giordana Bruna v českém překladu J. B. Kozáka přináší dnešním čtenářům základní texty o kosmologických úvahách tohoto význačného filosofa. Ve svých dílech „Večeře na popeleční středu“, „O příčině, principu a jednom“ a „O nekonečnu, universu a světech“ vydaných roku 1584 během pobytu v Anglii Giordano Bruno obhajuje Koperníkův heliocentrický systém Sluneční soustavy a rozvíjí jej dále k představě nekonečného vesmíru vyplněného nekonečným počtem podobných planetárních systémů kolem jiných hvězd.
O válce
Knihu o válce a vojenské strategii, kterou pruský generál Carl von Clausewitz psal po Napoleonských válkách v letech 1816–1830, vydala po jeho smrti manželka Marie. Nedokončená kniha je dodnes jedním z největších děl v oboru vojenské strategie, přeloženým do mnoha světových jazyků, základem doporučené četby na vojenských školách i předmětem hloubání milovníků militárií. Dokonce i mnozí z těch, kteří se o vojenskou literaturu nikdy nezajímali, znají autorova slova: „…válka není pouze politický akt, nýbrž opravdový nástroj politiky, pokračování politických styků a jejich provádění jinými prostředky.“
Kurs obecné lingvistiky
Ženevský jazykovědec Ferdinand de Saussure (1857–1913) byl nazván otcem či Koperníkem moderní lingvistiky a přirovnáván k Einsteinovi. Jeho podíl na formování nové obecné jazykovědy byl v každém případě mimořádný a jeho vliv patrný v celé řadě dalších humanitních disciplín. Kurs obecné lingvistiky vznikl jako rekonstrukce de Saussurových přednášek ze zápisků několika jeho posluchačů. Poprvé vyšel v roce 1916 a záhy se stal základním dílem obecných jazykovědných studií, epochálním předělem ve vývoji moderní jazykovědy, na jehož proslulosti ani mnoho desetiletí nic neubralo. Základní text byl později ještě doplněn cennými komentáři významného italského lingvisty Tullia de Maura. Ve třetím českém vydání vyjde s novou předmluvou prof. Františka Čermáka.
O vůli v přírodě a jiné práce
Svazek obsahuje tři spisy významného německého filozofa (1788–1860): O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu; O vůli v přírodě; Dva základní problémy etiky. Přeložil Milan Váňa a předmluvu napsal Ladislav Major.
O vzniku druhů přírodním výběrem
Práce O původu druhů, nejznámější dílo významného anglického přírodovědce 19. století Charlese Darwina, představuje základní kámen moderní biologie. Právě v této práci totiž Darwin popisuje fenomén evoluce a s rozvahou argumentuje proti názoru, že všechny živé organismy byly stvořeny Bohem takové, jaké je známe dnes. Kniha vyšla v českém překladu již v roce 1953. Nyní se po více než půl století dočká nového, revidovaného vydání.
Peklo
Dante Alighieri, Vladimír Mikeš
Vstupní, nejproslulejší ze tří dílů proslulé Božské komedie, jednoho ze základních literárních děl, které už osm století upoutává pozornost čtenářů na celém světě. Dante Alighieri (1265–1321), básník a učenec, který mimo jiné stojí u základů spisovného italského jazyka, shrnul ve svém nejvýznamnějším, neobyčejně důmyslně komponovaném díle veškeré vědění své doby. Na pouti záhrobní říší, která je symbolickým obrazem lidského života, od prvotního hříchu až po spasení a probuzení k věčnému životu, autora provází římský básník Vergilius. Báseň, napsaná v sugestivních terciích (odpovídajících základnímu principu čísla 3, podle něhož je epos sestaven), je od 19. století výzvou pro nejlepší české překladatele (J. Vrchlického, O. F. Bablera a další). Do této řady patří i nejnovější překlad Vladimíra Mikeše.
Loď bláznů
Čtenářům se znovu dostává do rukou světoznámá satirická básnická skladba z konce patnáctého století. Ve snaze o mravní naučení a dobovou kritiku autor převedl všechny lidské chyby, slabosti, neřesti, nedostatky a poklesky na společného jmenovatele bláznovství a blázna postavil do středu morálně satirického obrazu světa. Cílem bláznovské pravdy je sebepoznání bláznivosti, která je podstatou člověka a jíž nikdo neunikne.
Informatorium školy mateřské
Na počátku Komenského zájmu o otázky výchovy a vzdělání člověka stál záměr usnadnit školám, tj. žákům a učitelům v nich, cestu ke vzdělání a k duchovnímu rozvoji budoucích osobností, budoucích vzdělanců, tedy lidí, kteří budou ve společnosti hrát vůdčí roli. Předškolní stupeň, a to včetně prenatálního stadia, představuje základ, o něhož se odvíjí úspěch všech vyšších stupňů. Informatorium školy mateřské vzniklo v Lešně r. 1632 jako část zamýšleného monumentálního vzdělávacího celku, jenž měl sloužit k přepokládané reformě českého školství po návratu Komenského z exilu do vlasti, která však nebyla plně realizována. Význam Informatoria není jen v tom, že tvořilo článek velkolepé koncepce reformy školského systému, je také v tom, že se jedná v raném novověku o evropsky zcela ojedinělé systematické pojednání o výchově dětí v nejmladším věku.
Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Chudý student Rodion Raskolnikov se rozhodne zavraždit (spíše z důvodů ideových než hmotných) starou lichvářku, aby sám sobě dokázal, že silný má právo zbavit bezcenného člověka života. Přestože se mu podaří zahladit smrti a nejsou proti němu žádné důkazy, výčitky svědomí (které si před zločinem nepřipouštěl) jej nakonec donutí se přiznat a je odsouzen k trestu vyhnanství na Sibiři. Dostojevského styl vyprávění je ale natolik sugestivní a naléhavý, že jen málokdo odolá poněkud zvrácenému kouzlu Raskolnikova uvažování. Kniha patří k základním kamenům moderního evropského písemnictví a je určena každému čtenáři krásné literatury.
Masa a moc
Rozsáhlý esej o davové psychologii. Dvacet let psaná úvaha spisovatele, teoretika společenských věd a humanisty původem z Bulharska a nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1981 Eliase Canettiho Masa a moc (1960) pojednává o tom, jak v mase jedinec ztrácí své úzkosti a zábrany, až se slastně rozplyne v davu. Masa je mu přírodní úkaz, nebezpečný živel a dravý živočich. A moc pak nástroj jejího ovládání.
O pohlavním výběru
Kapitoly o pohlavním výběru tvoří součást Darwinovy knihy O původu člověka a pohlavním výběru. Jde o zcela klíčové dílo světového biologického písemnictví, které z nepochopitelných důvodů dosud chybělo na českém trhu (přeloženy byly jen kapitoly týkající se člověka).
Co se týče obsahu, právě zde Darwin rozvíjí a vysvětluje svou teorii pohlavního výběru, který podle jeho přesvědčení hraje důležitou roli při utváření vnějšího vzhledu vyšších živých organismů. Po rozsáhlém úvodu do problematiky uvádí konkrétní případy pro jednotlivé živočišné skupiny, přičemž nejvíce pozornosti věnuje ptákům. Jde o dílo nabité zajímavými vědeckými poznatky a občas také úsměvnými pasážemi, přibližujícími čtenáři vědecké metody devatenáctého století.
