RSS Kanaly Facebook Academia Twitter Academia Google Plus Academia

Europa

O edici

V edici Europa vycházejí díla jak filozofická, tak literární nebo politická, která ovlivnila evropské a světové myšlení nejen v době svého vzniku, ale ovlivňují jej dosud. Vycházejí zde díla, ke kterým se budete stále vracet a na která budete nacházet odkazy v dílech moderních myslitelů a literátů.

Philosophical, literary as well as political works which influenced European and world´s way of thinking not only at the time of their formation but continue to influence them even today are part of Europe Edition. You will find yourself reaching back to those works and also come across references of them in works of modern thinkers and writers.

Atomová bomba a budoucnost lidstva

Karl Jaspers

Kniha je rozpracováním stejnojmenné rozhlasové přednášky, kterou l Karl Jasperna podzim roku 1956. Podnítily ho ní četné přípisy, připomínky a dotazy rozhlasových posluchačů. Ač už od té doby uplynulo téměř šedesát let, hrozba války s použitím atomových zbraní existuje i nadále a Jaspersovkniha že tomuto problému přinášet sle aktuální podněty. Jako jeden z mála ostře kriticky postihl základní problém: konfrontacdemokracie totality. I prs v dnešní společnosti platí Jaspersova výzva, že záleží na každém jednotlivci, že světový r nelze zajistit pouze technicky, ale že jeho předpokladem je proměna kdéhčloka v bytost, která si je vědoma spojení svobody s odpovědností a v souladu s rozumem usiluje uplatnění mravních hodnot a o dobro.

Přeložil Milan Váňa

Atomová bomba a budoucnost lidstva

O základech teorie jazyka

Louis Hjelmslev

Kniha O základech teorie jazyka, stěžejní práce dánského lingvisty Louise Hjelmsleva (1899–1965), je jedním z největších a dodnes nejvlivnějších děl světové lingvistiky. Autor byl představitelem kodaňského strukturalismu, který vznikl v návaznosti na pražskou školu (s níž měl Hjelmslev čilé vztahy). V této knize, přeložené do mnoha jazyků, shrnul své snahy o tzv. glosématický pohled na jazyk. Pojem glosématika je odvozen od řeckého výrazu glosa, který Hjelmslev „chápal jako to, co existuje v jazyce zcela nezávisle na čemkoliv mimo něj a jen pomocí jazyka a jeho prostředků je vydělitelné“, jak píše František Čermák v závěrečné studii. 

Český překlad Františka Čermáka vyšel poprvé v malém nákladu v roce 1972. Nynější druhé, revidované a upravené české vydání překladatel doplnil různočtením z posledního amerického vydání, připojil svou vlastní studii o autorovi a glosématice a překlad jedné menší, ale zásadní studie Louise Hjelmsleva, rozšířil bibliografii a přepracoval poznámky.

O základech teorie jazyka

Zpěvy rolnické (Georgica)

Publius Vergilius Maro

Dílo římského básníka Vergilia (70–19 př. Kr.) patří ke stálicím světové klasické poezie. Dokladem toho, že i dnes představuje lákavou výzvu pro překladatele, je nový český překlad básně Georgica / Zpěvy rolnické. Báseň, rozdělená do čtyř knih, je formálně básní naučnou, pojednávající o pěstování plodin, o chovu zvířat, o vínu a o včelách, ale Vergilius do ní vložil úvahy o lidském životě, o přírodě, o rodině a uspořádání lidské společnosti, to vše navíc obohacené krásným jazykem a humorem. Georgica obsahují rovněž dva slavné exkursy: chválu Itálie v první knize a mýtus o Orfeovi a Aristaeovi v knize čtvrté. Přeložila Helena Kurzová

Zpěvy rolnické (Georgica)

Persiles a Sigismunda

Miguel de Cervantes

Klasikhispánské literatury Miguela de Cervantese (1547–1616) zná čes čtenář již dlouh z řady překladů Don Quijota nebo Příkladných novel a dramat. Poslední dílo, román Persiles a Sigismunda, kterého si sám autor cenil nejvíc, však dosud přeloženo nebylo. sto přívlastku „severský“ by podtitulu možná více slušel výraz evropský“. Román totiž líčí dobrodružné putování dvojice milenců ze severských zemí přes celou Evropu do Říma, přičemž hrdinové prožívají neuvěřitelná, občaaž surreálná dobrodrství a na své ces se setkávají s nejrůznějšími lidmi mnoha rodností. Do románu s velice myslnou kompozicí a dobře připraveno pointo vložil Cervante s jemnou ironií i očividno sko k postam svou ru v lidsko stojnost, zodpodnost, krásu a ctnost.

Přeložil a předmluvu napsal

Josef Forbels

Persiles a Sigismunda

Doktor Faustus

Thomas Mann

Poslední dílo T. Manna, jeho „nejdivočejší kniha“, literární poselství vytvořené v americkém exilu na útěku před nacismem. Co je zdrojem válek? Nemá měšťanská epocha, která přinesla rozvoj pozitivních rysů člověka, i odvrácenou stranu: scestí, jejichž zprvu nenápadné zárodky tkví v přepínaném individualismu, v soutěživosti, která, neúnosně vypjatá, může ústit do zhoubného nepřátelství, do katastrofálního zla? Mann záměrně dává děj vyprávět člověku, který odmítá ony temné stránky člověčenství svého přítele, skladatele Adriana Leverkühna, nerozumí jim, hrozí se jich, ale líčí je.

Kniha vychází ve 2. vydání, v revidovaném původním překladu Hanuše Karlacha.

Doktor Faustus

Žargon autenticity

Theodor W. Adorno

Adorno v Žargonu autenticity rozvíjí kritiku řeči, jež vyvolává dojem duchovnosti a autenticity, a přitom je v tajném spojenectví s anonymitou směnné společnosti. Adorno odhaluje žargon nejen v literatuře a politice, ale také u německých existenciálních filosofů, především Karla Jasperse. Hlavním tématem knihy však je žargon Martina Heideggera. Adorno zasazuje Heideggerovu filosofii do širších kulturně-historických souvislostí, o nichž píše už v Dialektice osvícenství. V knize Žargon autenticity nalezneme množství odkazů na literární díla (Karla Krause, Rainera M. Rilkeho nebo na německé populární romány), které Adorno rozehrává při zkoumání filosofické „řeči autenticity“. V českých podmínkách je Žargon autenticity v zásadě první knihou, která přináší fundovanou kritiku Heideggerova myšlení.

Adorno vyjadřuje nepoctivost pojmů, které se objevují jako zaklínadlo nejen ve filosofii, ale i v teologii, beletrii a poezii. Autenticita a hledání kořenů, s nimiž se setkáváme i v dnešní době, v sobě skrývají to, čemu chtějí uniknout. To je poselství Žargonu autenticity pro naši současnost.

Žargon autenticity
Ocenění Dotisk

Božská komedie

Dante Alighieri, Vladimír Mikeš

Kompletní vydání Božské komedie v novém překladu.

Velkoryse rozvržená Božská komedie, jedno ze základních literárních děl světové literatury, už osm století upoutává pozornost čtenářů na celém světě. Dante Alighieri (1265–1321), básník a učenec, který mimo jiné stojí u základů spisovného italského jazyka, shrnul ve svém nejvýznamnějším, neobyčejně důmyslně komponovaném díle veškeré vědění své doby. Báseň je postavena na základním principu čísla tři: skládá se ze tří částí – Pekla, Očistce a Ráje, je napsána v sugestivních terciích. Na pouti záhrobní říší, která je symbolickým obrazem lidského života, od prvotního hříchu až po spasení a probuzení k věčnému životu, a očistcem autora provází římský básník Vergilius. ve třetím dílu, věnovaném ráji, se potom k básníkovi připojí milovaná Beatrice. Od 19. století se Dantovo dílo stalo výzvou pro nejlepší české překladatele (J. Vrchlického, O. F. Bablera a další). Do této řady patří i nejnovější překlad Vladimíra Mikeše.

Božská komedie

Dílo. Básně, články, dopisy

Arthur Cravan

Tajemný básník, úspěšný boxer, umělecký kritik, který nenechal jediné slavné jméno na pokoji, skandalista, ředitel revue Maintenant, do níž přispíval výhradně sám, dadaista předtím, než to slovo Tristan Tzara vyřkl, dezertér v pěti nebo šesti zemích, to všechno a ještě mnohem víc je syžetem této publikace. Je v ní vše, co sám napsal tento muž, který ze světa zmizel právě tak záhadně, jako žil a psal. Je v ní jeho korespondence, ale i komentáře a ohlasy vztahující se k jeho šarmantní osobě od osobností, které utvářely umění a kulturu 20. století (Picabia, Breton, Salmon, Cendrars, Soupault a další). Knihu provází dvě desítky původních fotografií, reprinty a kresby.

Přeložili Jiří Pelán a Michal Novotný

Dílo. Básně, články, dopisy

Zrození občana

Daniela Tinková

Antologie přináší v českém překladu vesměs poprvé několik desítek textů z Francouzské revoluce. Texty se vztahují k různým oblastem a oborům poznamenaným revolučním vývojem (k politice, hospodářství, k sociálním a zdravotnickým záležitostem, náboženství, vědě, umění i jazyku) a ke konkrétním historickým událostem (např. přijetí ústavy, soud s Ludvíkem XVI.). Vedle nejvýznamnějších aktérů tehdejšího dění (Robespierra, Condorceta, Saint-Justa, abbého Grégoira a dalších) zahrnuje i texty dalších osobností, jako byli např. malíř David, lékaři Cabanis a Lanthenas nebo ženská aktivistka Olympe de Gouges. Kniha obsahuje úvodní historickou studii a všechny texty doprovázejí kratší statě.

Přeložili Klára Jirsová, Jiří Růžička, Daniela Tinková, Eva Tinková

Zrození občana

Kalevala

Jan Čermák

Kalevala Eliase Lönnrota a Josefa Holečka v moderní kritické perspektivě

Kalevala (1849), nejzralejší plod finského národního obrození a sběratelského i básnického úsilí filologa a folkloristy Eliase Lönnrota, náleží k základním textům světové epiky a nabízí fascinující vhled do světa archaické a žánrově mnohotvárné (ugro)finské lidové slovesnosti. Kniha přináší krom překladu Kalevaly z pera spisovatele Josefa Holečka (1894) i kritický komentář k němu a dále studii o vzniku a stavbě eposu ve světle nových bádání různých oborů. V takto komplexní podobě a s ilustracemi nejvýznamnějšího finského malíře Akseliho Gallen-Kallely vychází Kalevala česky vůbec poprvé.

Kalevala

Opravené vydání

Péter Esterházy

Už sám titul vyznívá ironicky; prý „oprava“ nebo dokonce „příloha“ krátce předtím dokončené Harmonie caelestis. Autor (a syn) totiž až po jejím dopsání zjišťuje, že jeho hlavní hrdina (a otec) byl dlouhá léta agentem státní bezpečnosti. Péter Esterházy se s touto situací vyrovnává jako pravý spisovatel: osobní zhroucení, které mu toto tragické odhalení způsobilo, líčí a překonává originální románovou formou. Kniha je kolbištěm protichůdných emocí i racionálních úvah, lyrika se střídá s vulgárnostmi, sebelítost se zoufalstvím, pohrdání agentem s nepotlačitelnou láskou k otci... Opravené vydání unikátním způsobem dokumentuje dění v lidském nitru. Spolu s autorem dílo doporučujeme zejména čtenářům Harmonie, jejíž znalost je ale samozřejmě jen výhodou, nikoli podmínkou. Přeložil Robert Svoboda

Opravené vydání

Slávy dcera

Ján Kollár, Martin C. Putna

Překlad a výklad Slávy dcery z panslavistického mýtu do kulturní historie

Kollárova Slávy dcera je dílo klasické, ale čtenářsky mrtvé. Proč je ovšem nestudovat jako historický dokument, jako svědectví o panslavismu i celé dobové mentalitě, již zrcadlí? Jako příklad fenoménu „alternativní vědy“, která balancuje na hranici vážnosti a blouznivosti? Co se odvážit dílo číst znovu i jako literární artefakt esteticky působivý, ač poněkud jazykově bizarní? Slávy dcera je proto nyní otištěna s komentářem, který ke každému sonetu nabízí jeho „překlad a výklad“: „Překlad“ vysvětluje obsah sonetu, „výklad“ zahrnuje rozšifrování jmen a literárních narážek, opravení Kollárových omylů či výmyslů. Každý komentář nabízí možnost dialogu s původním textem.

Slávy dcera

Život a názory blahorodého Tristrama Shandyho

Laurence Sterne

Jak a za jakých okolností vyrůstal vypravěč Tristram? To se dozvíte spolu se spoustou historek navíc v humoristickém románu, nejslavnějším díle britského spisovatele a filozofa Laurence Sterna (1737–1768). Ten jako první porušil kompoziční skladbu klasického románu a svými novátorskými postupy boural konvence a založil tradici tzv. antirománu. Děj se nevyvíjí lineárně, nýbrž četnými odbočkami, které hlavní příběh neustále narušují, umožňují vypravěči navázat důvěrný kontakt se čtenářem a vyznívají humorně. Právem tak toto dílo bývá považováno za předchůdce moderního románu 20. století.

Přeložil Aloys Skoumal

Život a názory blahorodého Tristrama Shandyho

Ptačí medicína

Hildegarda von Bingen

Dílo německé mystičky a vizionářky, přezdívané „rýnská Sibyla“, abatyše kláštera sv. Disiboda u Bingen a zakladatelky dvou dalších klášterů (Rupertsbergu v r. 1150 a Eibingenu v r. 1165), Hildegardy z Bingen, dodnes udivuje svým rozsahem (kromě četných vidění je autorkou řady spisů lékařských a přírodovědných, kázání, básní, hymnů, množství dopisů a také jednoho dramatu), neobvyklým v době, kdy drtivá většina žen byla negramotná a jen hrstce z nich se dostalo formálního vzdělání. To ostatně postrádala i Hildegarda, která vděčí za své znalosti své představené Juttě ze Sponheimu a za sepsání svých děl pak sekretáři mnichu Volmarovi.

Výsledkem autorčina velkého zájmu o přírodu jsou dva spisy – příručka praktické medicíny Causae et curae a část původně zamýšleného většího díla, přírodovědně-medicínský spis Physica, jehož šestý oddíl věnovaný ptákům (Lib. VI., De avibus) předkládáme čtenáři v českém překladu. Devět knih tohoto díla, zahrnujícího herbář, bestiář a lapidář, je rozděleno do 513 kapitol, zkoumajících léčivé vlastnosti živé i neživé přírody. Oddíl De avibus pojednává v návaznosti na jiné starověké či středověké přírodovědné spisy o 72 létavcích, části jejichž těl mohou být užitečné v medicíně, autorka se věnuje také popisu vzhledu jednotlivých opeřenců, jejich přirozenosti, typických vlastností či zvyklostí a uvádí u většiny z nich také recepty, jak připravit účinný lék. Pro dnešního čtenáře je to čtení nepochybně zajímavé, třebaže se magické praktiky mohou z pohledu současné medicíny jevit přinejmenším jako úsměvné, přesto je spis cenným zdrojem poznatků nejen ze středověkého lékařství, ale rovněž i pro autorčiny přesné postřehy z oblasti přírodovědné. Způsob využívání určitých bylin a taktéž některá Hildegardina dietetická doporučení zůstávají platná i v současné době. Přeložila Jana Fuksová.

Ptačí medicína

Vyhnání z pekla

Robert Menasse

Významný rakouský autor, nositel mnoha ocenění, skloubil v tomto románě do jednoho širokého celku „svá“ témata (židé a židovství, pronásledování židů, křesťanství, náboženský fanatismus, nacismus, Rakousko a jeho nedávná - nacistická a antisemitská - minulost a často i přítomnost, historie studentských revolt v 60. a 70. letech, útěky a vyhánění, historie jako taková - možnosti jejího zachycení, její opakování a (ne)schopnost se z historie „poučit“). Vytvořil z nich tematickou i ideovou syntézu – ve třech narativních liniích, dějově průzračných, plných zvratů a velmi poutavě vyprávěných: první je příběh z první poloviny 17. století, životní dráha portugalského židovského chlapce Maného, pozdějšího židovského učence (Samuel Manasseh ben Israel); druhou paralelní linií je (přirozeně nedokončený) příběh dětství a mládí autorova vrstevníka židovského původu (inspirován autobiograficky), třetí pak líčí události jednoho večera v současné době. Velmi působivá je umělecká metoda, již lze shrnout (a simplifikovat) do několika základních pojmů: panorama (příp. „historická mystifikace“); tautologie („kruh“); paradox a (lehká) ironie, nadhled.

Autora zajímá otázka (objevující se čas od času se stále větší naléhavostí) prosté možnosti vůbec popsat, zachytit, verifikovat historii. Na řadě míst v románě rovněž předkládá otázku hodnoty lidského vnímání, reprodukce vnímaného, možnosti a limity takové reprodukce, otázku vnímání a posuzování davu, náboženského fanatismu ap.; tento problém je ostatně doveden až po samu obecnou gnoseologickou otázku možnosti pravdivě sdělit příp. dešifrovat skutečnost obecně. Nepřeberné množství motivů spájí veliká jazyková vynalézavost autorova, jazyk je vědomým subjektem i objektem díla. Přeložil Petr Dvořáček.

Vyhnání z pekla

Teorie masového šílenství

Hermann Broch

Brochova Teorie masového šílenství je souborem jeho prací z let 1939 až 1946, které chtěl vydat v americkém exilu, kam díky Jamesi Joycovi uprchl před Hitlerem, roku 1951, překazila mu to však smrt. S oporou o soudobé nejnovější poznatky z filosofie, psychologie, sociologie a politologie chce ukázat na filosoficko psychologické příčiny masového šílenství probíhajícího v totalitních státech nejen fašistického, ale i komunistického typu. Nezůstává však u konstatování pouhých příčin a nastiňuje cestu, jak proti masovému šílenství, jehož nebezpečí nutně nevymizí ani smrtí diktátora, účinně bojovat. Navýsost aktuálně pro nás mohou znít Brochova slova, že při neustále nutné obraně demokracie před totalitarismem „se masy nikdy nenechají odbýt prázdnou sebechválou demokracie“ a že jalovými „tirádami je ženeme pouze tam, kde se jim nabídnou konkrétní, i když strašné cíle, tedy do armády fašismu“. Přeložil Milan Váňa.

Teorie masového šílenství

Zpěvy Maldororovy

Comte de Lautréamont

Autor Zpěvy Maldororovy vydal vlastním nákladem roku 1869 v Bruselu, na knižní trh se však nedostaly - nakladatelé se obávali nesnází. Kromě Zpěvů se z jeho díla dochovalo jen šest dopisů a soubor esejů s názvem Poesie. Isidore Ducasse zemřel zcela opuštěn 24. listopadu 1870 za německého obléhání Paříže. Příčina jeho smrti je neznámá. V 19. století vyšlo sice ještě druhé vydání Zpěvů (1890), ale velikost tohoto díla uznali jen vzácní jedinci.

Počátkem 20. století se k němu přihlásili příslušníci umělecké avantgardy a Zpěvy vyšly potřetí (1918). Teprve toto vydání znamenalo první skutečný úspěch Isidora Ducasse - dlouho po smrti osamělého tvůrce. Podivnost obrazů a styl knihy uchvátily francouzské surrealisty, kteří v Lautréamontovi spatřovali jednoho ze svých významných předchůdců. André Breton jej uvádí v pověstném surrealistickém "rodokmenu" Prvního manifestu surrealismu. Později napsal: "Zpěvy Maldororovy skvějí se nesrovnatelným leskem; jsou vyjádřením celkového zjevení, jež jako by přesahovalo lidské možnosti. Jedním rázem je tu sublimován celý moderní život v tom, co je v něm specifického..." Přeložili Prokop Voskovec, Petr Turek, Jan Táborský

Zpěvy Maldororovy

Odysseia

Homér

Doslov napsala Sylva Fischerová

O autorovi Iliady a Odysseie nic nevíme, a přesto zůstává jméno Homér ve světové literatuře jedním z nejznámějších a příběhy jeho dvou eposů inspirovaly a stále inspirují nespočetnou řadu literátů a umělců.

Odysseia líčí dramatický, deset let trvající návrat jednoho z účastníků dobývání Tróje, ithackého krále Odyssea, domů, na rodný ostrov. Po letech bloudění a řadě dobrodružství Odysseus přistane u břehů Ihaky, vypořádá se s nápadníky své ženy Penelopy, která přes zprávy o Odysseově smrti na návrat svého muže věrně čekala, a teprve pak se dá Penelopě poznat.

Na rozdíl od klasického filologa Otmara Vaňorného, který ve svém překladu Iliady i Odysseie zachoval hexametr, použil Vladimír Šrámek (1893–1969) při překladu obou eposů volný verš a zvolil moderní básnický jazyk. Klasičtí filologové měli k tomuto přístupu výhrady, ale zároveň oceňovali básnickou krásu Šrámkova textu. Odysseia ve Šrámkově překladu vyšla poprvé v roce 1940 (pak ještě v letech 1945 a 1987) a měla u čtenářů velký úspěch. Přes odstup více než sedmdesáti let neztratil tento vynikající a působivý překlad nic ze svého kouzla a síly. Přeložil Vladimír Šrámek

Odysseia

Náměsíčníci

Hermann Broch

Náměsíčníci je románová trilogie rakouského spisovatele Hermanna Brocha (1889–1951) sepsaná v letech 1930–1932. Kniha patří mezi přední díla moderní evropské prózy a představuje první stavební kámen Brochova filozofického pojímání rozpadu hodnot. Autor ji rozčlenil do tří dílů, charakterizovaných podnázvy „romantika“, „anarchie“ a „věcnost“. V každém z jejich hrdinů zosobnil Broch „ducha doby“ a v díle jako celku usiluje o postižení krize a cítění moderního světa. Česky byl román poprvé vydán v roce 1966 v překladu Rio Preisnera (verše přebásnil Josef Suchý).

Náměsíčníci

Filozofie a zrcadlo přírody

Richard Rorty

Kniha Filozofie a zrcadlo přírody představuje Rortyho nejpropracovanější podání jeho radikální a provokativní kritiky západní filozofické tradice. Rorty demaskuje a odmítá nárok hlavního proudu západní filozofické tradice zakládat a vyhodnocovat poznávací nároky všech oblastí kultury prostřednictvím působnosti „tribunálu čistého rozumu“, jejž má spravovat a zároveň ztělesňovat filozofie samotná. Rorty nachází kořen tohoto sebepochopení filozofie v pojetí poznání jako přesné reprezentace a snaží se toto pojetí demaskovat jako sebeklamné podlehnutí vizuální metaforice zrcadlení, vedoucí k pojetí mysli jako průzračného zrcadla skutečnosti. Rortyho kritice v tomto duchu neujdou ani dva hlavní proudy filozofie 20. století – fenomenologie a analytická filozofie. Jako pozitivní alternativu Rorty nabízí – prostřednictvím originálního rozpracování a syntézy myšlenkových odkazů Deweyho, Wittgensteina a Heideggera – (neo)pragmatickou koncepci poznání jako konverzační shody v rámci komunikačního společenství a koncepci filozofie jako dílem terapeutické a dílem kultivující instituce, která má pomáhat otevírat nové plodné konverzační kontexty a zároveň demaskovat pokusy o kanonizaci a petrifikaci určitých problémových okruhů a příslušných slovníků.

Přeložil Martin Ritter.

Filozofie a zrcadlo přírody

Poučení o zručnosti hornické

Christoph T. Delius

V roce 1773 vydal Christoph T. Delius, profesor Báňské akademie v Bánské Štiavnici, první vysokoškolskou učebnici hornictví „Anleitung zu der Bergbaukunst, neboli Úvod do hornictví“. Dílo se rozšířilo nejprve po celé monarchii a později bylo další skoro dvě staletí využíváno nejenom v Evropě, ale rovněž v Latinské Americe. Deliovo jméno bylo jedním dechem vyslovováno s Agricolovými „Dvanácti knihami o hornictví“ (1556), které shodou okolností rovněž dvě stě let představovaly hlavní světovou učebnici hornictví, která svému účelu sloužila nejenom v Krušných horách, ale také například v Mexiku. Třetím podobným tiskem, který vznikl v Čechách a na několik staletí se stal základní prací svého druhu, a to pro celý tehdejší svět, bylo dílo „O rybnících“ Jana Dubravia (1547).

Tyto tři knihy bylo možné nalézt na stolech majitelů velkostatků či v zapadlých důlních městech ve španělských či holandských koloniích anebo v jezuitských knihovnách. Měnily svět. Dnes poprvé dostáváme do ruky v českém překladu klasické Deliovo dílo o hornictví. Svým duchem již náleží do doby osvícenských reforem, které se snažily zlepšit hospodářství rakouské monarchie a umazat obrovský státní dluh. Tato doba je v Čechách známa jako období „slovenského hornictví“, kdy se k nám nazpět z uherských horních měst vrací nové báňské technologie. Nejedná se zde jenom o hornictví, ale rovněž o historii českého průmyslu i celé země, protože dějiny málokteré země jsou tak spjaty s hornictvím, jako je tomu v zemích Koruny české.

Překlad - Jiří Hlávka a dědicové

Poučení o zručnosti hornické

Perfektnost techniky

Fridrich Georg Jünger

Básník a esejista Friedrich Georg Jünger (1898–1977), mladší bratr spisovatele a filozofa Ernsta Jüngera (s jehož texty Chůze lesem či Na mramorových útesech se již mohli v překladu seznámit i čeští čtenáři), se ve svém rozsáhlém eseji, který byl napsán v roce 1939, ale vydán mohl být až po válce, zabývá kritikou moderního fetišismu techniky. V tomto již klasickém díle kritiky kultury předjímá moderní debatu o ekologii a udržitelnosti. Jüngerova kniha se právem řadí po bok tak epochálním dílům, jako byla Horkheimerova Dialektika osvícenství, a podcenit nelze ani způsob, jímž Jüngerovo myšlení ovlivnilo filozofii techniky pozdního Heideggera. Přeložil Milan Váňa.

Perfektnost techniky

Paměti ze záhrobí

Francois René de Chateaubriand

Rozsáhlé paměti francouzského spisovatele a politika Françoise-Reného de Chateaubriand (1768–1848), psané postupně několik desetiletí, byly svým autorem předurčeny k posmrtnému publikování. Mají značný význam historický, neboť autor byl přímým účastníkem politického i vojenského dění své doby, od pádu monarchie přes revoluční období, Napoleonův konzulát a císařství až k restauraci Bourbonů; po červencové revoluci v roce 1830 odešel do ústraní. Vypovídají však také mnohé o Chateaubriandově osobním životě a především mají mimořádnou literární hodnotu – dnes jsou pokládány za nejživější součást celého Chateaubriandova díla.

Pro české čtenáře jsou o to zajímavější, že Chateaubriand jako přívrženec svrženého krále Karla X., který našel útočiště v Čechách, v naší zemi také pobýval; kromě toho Jungmannův překlad Chateaubriandovy Ataly z roku 1805 (tedy jen čtyři roky po prvním francouzském vydání) sehrál význačnou roli ve vývoji novodobé české literatury. Přesto vycházejí Chateaubriandovy Paměti ze záhrobí (pomineme-li několik pasáží věnovaných Praze) v českém překladu poprvé až nyní.

Paměti ze záhrobí

Filosofie peněz

Georg Simmel

Ke znovuobjevení díla německého filosofa, sociologa a teoretika kultury Georga Simmela (1858–1918) došlo ve druhé polovině 20. století díky proudům postmoderní sociologie. Bývá vyzdvihován jako první velký teoretik modernity a jako zakladatel esejistického stylu psaní v sociologii. V díle Filosofie peněz (1900) zkoumá duchovní význam hospodářského života. Materialistické tvrzení, že kultura vzniká z platných hospodářských poměrů, doplňuje Simmel důkazem, že ekonomická hodnocení a pohyby jsou výrazem hlubších proudů individuálního a společenského ducha. Simmel detailně analyzuje podstatu peněz jako prostředku, který poskytuje individuální svobodu a nezávislost, ale zároveň své uživatele odcizuje přímým vazbám materiálním, duchovním i mezilidským. Široký kulturní záběr a nadhled a rozsáhlé historické a geografické znalosti autorovi umožňují zkoumat souvislosti, které existují mezi peněžním hospodářstvím a vývojem osobní svobody. Aktuálnost Simmelova díla spočívá v názorném poukazu, nakolik hodnotu vztahů v zaměstnání, rodině i v umění určuje jejich „přepočitatelnost“ na hodnotu peněžní a jak peníze „rozvolňují“ svazky poutající člověka k půdě, uměleckému dílu i k etickým a náboženským normám.

Filosofie peněz
Dotisk

Zánik Západu

Oswald Spengler

Že Západ má v sobě, ve svém civilizačním úspěchu, již připraven svůj zánik – tato hrozivá, ale současně i temně přitažlivá myšlenka se vracela znovu a znovu, ve chvílích krizí různého druhu, celozápadních i lokálních i jen personálních, autorských. Vracela se v dílech vědeckých, myslitelských i literárních – a ovšem zvláště v dílech, v nichž se prvek odborný a umělecký různě prolínají a vzájemně potencují.

Jedním z vůbec nejvlivnějších děl s tímto tématem se ve dvacátém století stala kniha Oswalda Spenglera, která svým názvem vrací do hry onu prapůvodní významovost pojmu Západ, sugerující zánik, soumrak, tmu a smrt: Untergang des Abendlandes, Zánik Západu.

Zánik Západu

O jistotě

Ludwig Wittgenstein

O jistotě je Wittgensteinova posmrtně vydaná kniha, která vznikla z nedokončených zápisků, jejichž poslední řádky autor napsal dva dny před svým skonem. Vede v ní diskurs o důkazu existence vnějšího světa – o tom, že o některých věcech není možno pochybovat, aby člověk vůbec mohl žít – inspirovaný esejemi anglického filosofa G. E. Moora.

„Zde je ruka“ – to je jeho výchozí argument, od kterého zkoumá situaci našeho vědění. Jiným důležitým momentem je předpoklad, že všechny pochybnosti jsou vloženy do základních přesvědčení, a že tedy ty nejradikálnější formy pochybností musejí být odmítnuty, neboť vytvářejí systémový rozpor. Wittgenstein si je vědom, že vždycky budeme pochybovat. Jeho koncept jistoty nemíří k tomu, aby ukázal, kudy můžeme přistoupit k pravdě, nýbrž k tomu nakolik mohou být pochybnosti bezdůvodné nebo nepochopitelné díky jejich zakořenění v jazykové hře. Takto dovozuje, že struktura našeho jazyka může vést k tomu, že tvoří pochybnosti tam, kde není třeba pochybovat, a analyzuje gramatické struktury přirozeného jazyka i pravidla jeho používání. Tato zkoumání představují další rozvinutí jeho známé koncepce „jazykových her“ jako základního kritéria sémantického smyslu a významu jazykových výrazů.

O jistotě

Ilias

Homér

O autorovi (či o autorech, pokud jich bylo víc) Odysseie a Iliady nic nevíme, a přesto zůstává jméno Homér ve světové literatuře jedním z nejznámějších a příběhy jeho dvou eposů inspirovaly a stále inspirují nespočetnou řadu literátů a umělců. Ilias líčí dramatickou epizodu ze závěru trojské války. Poté co uražený Achilleus odmítá účastnit se dalších bojů, zdá se, že Řekové, kteří již desátý rok obléhají hradby mocné Troje, utrpí porážku. Když ale padne Achilleův přítel Patroklos, nejslavnější hrdina antické mytologie se vrací do boje a v souboji na život a na smrt zabije Hektora, nejmocnějšího trojského bojovníka. O pádu Tróje je rozhodnuto.

Přeložil Vladimír Šrámek

K vydání připravila Pavlína Šípová, předmluvu napsal Michal Skřejpek

Ilias

Předehra pansofie

Jan Amos Komenský

Kniha obsahuje dva rané Komenského spisy s pansofickým zaměřením. První, Předchůdce pansofie je programový spis, původem vlastně předmluva k větší pansofické práci, již Komenský chystal. Tuto nehotovou předmluvu zaslal autor k posouzení příteli Samuelu Hartlibovi do Anglie, kde spisek bez Komenského vědomí vyšel tiskem oxfordské akademie (r. 1637). Rozpoutal tak evropskou bouři souhlasných i odmítavých názorů nejrůznějších učenců. Doma v polském Lešně pak Komenský zažil nepříjemnosti největší, neboť jeden z jeho souvěrců napadl jeho spis velmi ostrým způsobem: věc skončila až před synodou Jednoty bratrské. Objasnění pansofických pokusů, druhý spis v této knížce, je pak vlastně obranou prvního díla, již Komenský sepsal (r. 1638), aby obhájil svou věc, sám sebe a snad i svou pozici na lešenském gymnáziu před svými souvěrci.

Předehra pansofie

Canterburské povídky

Geoffrey Chaucer

Canterburské povídky náleží již více než šest set let ke světové literární klasice. Hlavním důvodem, proč jsou stále živou četbou, je skutečnost, že Geoffrey Chaucer, královský panoš, celní úředník, příležitostný diplomat a básník, nenapsal intelektuální dílo z uzavřeného dvorského prostředí, typické pro tehdejší literaturu, ale plnokrevné příběhy o životě ve všech jeho podobách; jeho povídky jsou strhujícím obrazem velké země na sklonku středověku a jejích obyvatel, urozených i neurozených, movitých i chudých, laskavých i vypočítavých, inteligentních i přihlouplých, tedy lidí se všemi jejich přednostmi a nectnostmi.

Canterburské povídky

Jediný a jeho vlastnictví

Max Stirner

Mladohegelovec Max Stirner, nesmiřitelný kritik tehdejší filozofie, náboženství, kultury i společenského uspořádání , je pokládán za představitele a průkopníka filozofických předpokladů a zdrojů anarchismu, jehož kořeny tkví právě ve Stirnerově době. Stirnerův spis, jedno ze základních filozofických děl německých myšlenkových proudů 19. století, zahajuje obrat od zkoumání obecného metafyzického pojmu člověka k analýzám konkrétního člověka, „jedinečného individua“, jeho individuálním antropologickým a existenciálním zážitkům.

Jediný a jeho vlastnictví
Dotisk

Otázka viny

Karl Jaspers

Jaspersova knížka o německé vině, ale také o vině vůbec a o jejích základních rovinách, vyšla poprvé v Německu v roce 1946. Němci její vydání - pouhý rok po své strašlivé válečné porážce, v situaci rozvratu a okupace své země - nijak nevítali. Zato americký důstojník, dohlížející na univerzitu, prý za ni Jaspersovi děkoval s tím, že není napsána jen pro Němce, nýbrž pro svědomí vítězných spojenců. Český překlad této knihy byl poprvé vydán v roce 1969 a ani dnes neztrácí nic ze své aktuálnosti. Není to totiž ani zdaleka pouhý historický dokument, dokreslující dávno minulou situaci poválečného Německa. Jádro knihy tkví v poznání, že my všichni jsme odpovědni za minulost, ale také za budoucnost a zejména před budoucností.

Otázka viny

Templáři, rytíři a kacíři ve starých francouzských kronikách

Kniha Templáři, křižáci a kacíři ve starých francouzských kronikách je druhým vydáním původní antologie starofrancouzských historických a memoárových textů, které před téměř půlstoletím vybral, přeložil a pečlivě okomentoval přední český romanista a literární historik Václav Černý (prvně vyšla pod názvem Staré francouzské kroniky roku 1962). Výběrem ukázek (od autorů jako Wace, Nogent, Villehardouin, Joinville, Froissart, La Marche, Chastellain aj.) a dokumentů (např. z procesu s templáři, dopis Jany z Arku českým husitům) zmapoval téměř pět století dějepisné a memoárové literatury staré Francie až do počátků renesance. Svěžím překladem, při snaze zachovat autenticitu originálu, i vyhledáním autorů osobitého slohu, s intencí k subjektivnímu vyjádření, které napomáhá vidět anonymní středověk v pestré plasticitě, vytvořil zakladatelské a neopakovatelné dílo, zdroj poučení pro řadu dalších generací.
Nové vydání antologie významně obohacuje předmluva-esej od současného medievisty a vysokoškolského pedagoga Martina Nejedlého, který se v ní zamýšlí nad koncepcí knihy i osobností Václava Černého a z hlediska nových poznatků doplňuje informace o zařazených autorech a duchovní podstatě jejich díla v rámci francouzského historického písemnictví.


Templáři, rytíři a kacíři ve starých francouzských kronikách

Minima Moralia

Theodor W. Adorno

Jen na první pohled se soubor Adornových fragmentů, poněkud možná matoucích svým tematickým záběrem – čteme v nich o Proustovi, Baudelairovi, Ibsenových dramatech a kulturním průmyslu, o předválečné němčině, fašismu i odborovém hnutí, o ženské otázce a milostném citu, o americké krajině i touze po domově –, může čtenáři jevit chaotický, zejména bude-li knihou Minima Moralia zprvu jen listovat. Ale i to je (možná dokonce přiměřenější) způsob, jak se přiblížit Adornovu myšlení. Kniha vznikla v době těsně poválečné a její podoba nemůže nereagovat na události druhé světové války a zkušenost (jakkoli zprostředkovanou, neboť Adorno válku prožil v emigraci) masového vyvražďování Židů; psát s touto zkušeností „v nervech“ metodicky úhledná pojednání o etických problémech by kromě jiného bylo, ač to autor nikde výslovně neříká, urážkou všech jejích obětí. Avšak i z hlediska „produktivnosti“ myšlení je zdánlivě roztěkaná forma fragmentů adekvátnější autorově úsilí po porozumění skrytým i očividnějším hrůzám tehdejšího (dnešního?) světa. Adornovo myšlení je inspirováno Hegelovou dialektikou a Marxovou kritikou kapitalismu; tyto podněty však výrazně přetváří – pravdou již v žádném případě není totalizující idea celku – a zároveň je překračuje mesiánskou perspektivou, jež je stejnou měrou nedosažitelná jako nezbytná.

Minima Moralia

Židovský stát

Theodor Herzl

Spisem Židovský stát z roku 1896 se vídeňský novinář Theodor Herzl (1860 - 1904) pokusil nalézt jasnou odpověď na tzv. židovskou otázku, která byla jednou z mnoha palčivých "otázek" konce 19. století. Přímým popudem pro hledání "moderního řešení" mu byla Dreyfusova aféra i neúnosná situace Židů v tehdejším světě a obzvlášť v Rusku. Židy v diaspoře pojímá jako jeden národ a jediné řešení vidí ve zřízení národního, moderního státu budoucnosti, ať už by byl v Palestině či Argentině. Jazyk jeho knihy je prodchnutý neotřesitelnou vírou v pokrok, jak ji přináší technické objevy 19. století, i v racionalitu člověka, která podle jeho slov nabývá vrchu nad všemi "starými a překonanými představami" minulosti. Ve jménu racionality předkládá svou střízlivou vizi ustavení státu i plán, jak k tomuto cíli dospět. Kniha Židovský stát představuje zásadní dokument sionistického hnutí, který má svou platnost nejenom v kontextu "národních otázek" předcházejících minulému století, ale dodnes neztrácí na plasticitě, zvlášť tím, že čtenáři se při rozvíjení Herzlova smělého a detailního plánu nutně vybaví, jakými cestami se historie Židů ubírala v době před samotným založením státu Izrael v roce 1948.

Židovský stát

Harmonia caelestis

Péter Esterházy

Harmonia caelestis, to jsou dvě dějové linie: úvodní pestrá mozaika otců a tatínků a něco jako rodinná historie, jejíž hlavní postavou je rovněž otec. Péter Esterházy nijak zvlášť úzkostlivě nedbá na chronologii a o svých předcích či příbuzných se nevyjadřuje vždy nejuctivěji. Je Harmonia Caelestis nalezištěm kulturněhistorických hodnot, imaginárním muzeem nebo tablem z dějin jednoho rodu? V jejím inventáři každopádně figurují položky vysoké i nízké – zdánlivě bez ladu a skladu: vedle anekdoty báchorka, žánrový obrázek, zlomek, vidění, aforismus, novinová zpráva, legenda. Tím, že se v nich stěžejní role tatínka může ujmout kdokoli (cokoli), nás spisovatel upozorní jednak na neoddělitelnost rodové tradice od tradice vnější, na to, že konfrontace s otcovým světem vede ke konfrontaci se světem jako takovým, jednak – alespoň částečně – na mlhavost definice rodu (rodiny). Esterházy s oblibou vytváří velkou formu kladením malých forem vedle sebe a skládá z nich tak velkou rodinnou kroniku pojednávající o společenském deklasování „jednoho“ rodu Esterházyů. Edice Europa. Přeložil Robert Svoboda.

Harmonia caelestis

Ornament masy

Siegfried Kracauer

Soubor esejů německého filmového teoretika, sociologa a historika (1889–1966), jednoho z nejzajímavějších myslitelů 20. století. Témata esejů jsou zdánlivě všední, často jde o jevy, které vypadají zcela neproblematicky, dokud se na ně nezaměří autorův pohled. Kracauer se zabývá také knihami, které ovlivnily evropské myšlení, osobnostmi ze světa literatury, umění a filozofie, a nabízí čtenáři překvapivé a vpravdě objevné pohledy.

Ornament masy

Duchovní situace doby

Karl Jaspers

Karl Jaspers (1883–1969), filozof a psychiatr, jeden z největších německých myslitelů, byl představitelem existencialismu. Jeho slavná habilitační práce Duchovní situace doby vyšla poprvé roku 1931, bez nadsázky bychom však mohli tvrdit, že je výstižným popisem i duchovní situace naší současné doby. S Jaspersovými návrhy na řešení tehdy i dnes povážlivé situace člověka sice nemusíme vždy souhlasit, podstatné však je, že nás stále nutí k přemýšlení a ke snaze, abychom se k ní postavili jako svébytní, odpovědní lidé.

Duchovní situace doby

Dialogy

Giordano Bruno

Nové vydání italských dialogů Giordana Bruna v českém překladu J. B. Kozáka přináší dnešním čtenářům základní texty o kosmologických úvahách tohoto význačného filosofa. Ve svých dílech „Večeře na popeleční středu“, „O příčině, principu a jednom“ a „O nekonečnu, universu a světech“ vydaných roku 1584 během pobytu v Anglii Giordano Bruno obhajuje Koperníkův heliocentrický systém Sluneční soustavy a rozvíjí jej dále k představě nekonečného vesmíru vyplněného nekonečným počtem podobných planetárních systémů kolem jiných hvězd.

Dialogy

O válce

Carl von Clausewitz

Knihu o válce a vojenské strategii, kterou pruský generál Carl von Clausewitz psal po Napoleonských válkách v letech 1816–1830, vydala po jeho smrti manželka Marie. Nedokončená kniha je dodnes jedním z největších děl v oboru vojenské strategie, přeloženým do mnoha světových jazyků, základem doporučené četby na vojenských školách i předmětem hloubání milovníků militárií. Dokonce i mnozí z těch, kteří se o vojenskou literaturu nikdy nezajímali, znají autorova slova: „…válka není pouze politický akt, nýbrž opravdový nástroj politiky, pokračování politických styků a jejich provádění jinými prostředky.“

O válce

Peklo

Dante Alighieri, Vladimír Mikeš

Vstupní, nejproslulejší ze tří dílů proslulé Božské komedie, jednoho ze základních literárních děl, které už osm století upoutává pozornost čtenářů na celém světě. Dante Alighieri (1265–1321), básník a učenec, který mimo jiné stojí u základů spisovného italského jazyka, shrnul ve svém nejvýznamnějším, neobyčejně důmyslně komponovaném díle veškeré vědění své doby. Na pouti záhrobní říší, která je symbolickým obrazem lidského života, od prvotního hříchu až po spasení a probuzení k věčnému životu, autora provází římský básník Vergilius. Báseň, napsaná v sugestivních terciích (odpovídajících základnímu principu čísla 3, podle něhož je epos sestaven), je od 19. století výzvou pro nejlepší české překladatele (J. Vrchlického, O. F. Bablera a další). Do této řady patří i nejnovější překlad Vladimíra Mikeše.

Peklo

Masa a moc

Elias Canetti

Rozsáhlý esej o davové psychologii. Dvacet let psaná úvaha spisovatele, teoretika společenských věd a humanisty původem z Bulharska a nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1981 Eliase Canettiho Masa a moc (1960) pojednává o tom, jak v mase jedinec ztrácí své úzkosti a zábrany, až se slastně rozplyne v davu. Masa je mu přírodní úkaz, nebezpečný živel a dravý živočich. A moc pak nástroj jejího ovládání.

Masa a moc

Rozebrané tituly – Europa

Aeneis

Publius Vergilius Maro

Nový překlad životního díla Publia Vergilia Marona (70– 19. př. n. l.), hrdinského eposu, který tvoří jeden z vrcholů římské literatury. Slavný básník v postavě bájného Aenea ztělesnil římský ideál osobní dokonalosti a epos líčící jeho dramatické osudy představuje základní mýtus o vzniku římského národa a říše – v proslulé podsvětní scéně je prorokována římská budoucnost a velikost až do panování císaře Augusta.

Příběh navazuje na děj Homérovy Iliady: po dobytí Tróje vynesl Aeneas z hořícího města na zádech svého otce Anchísa a zachránil i svého syna Askania. Jeho posláním je založit jinde novou Tróju. Po dramatickém putování Středozemím, jehož nejznámější epizodou je tragicky ukončený milostný vztah s kartáginskou královnou Didonou, dorazí do Itálie, podstoupí těžký boj s vládcem kmene Rutulů Turnem a sňatkem s Lavinií, dcerou krále Latinů, získá vládu nad Latiem, územím, na němž později vznikne Řím. Aeneis byla bohatým zdrojem inspirace pro nespočet výtvarných, hudebních i literárních děl od antiky až téměř do současnosti.

Aeneis

Deník z cesty do východní Indie

Robert Challe

Robert Challe (1659–1721), teprve v relativně nedávné době „znovuobjevený“ francouzský spisovatel, ale též cestovatel, kolonialista a obchodník, je autorem pozoruhodného cestopisu, údajné kompilace tří deníků, které si psal během obchodní cesty do Indie a východní Asie a které vyšly nedlouho po jeho smrti roku 1721. Ožívá v nich nejen autentický svět zámořských plaveb do exotických zemí a námořnická každodennost, ale obsahují i zajímavé reflexe doby a filozofické a společenské úvahy.

Deník z cesty do východní Indie

Jean Santeuil

Marcel Proust

Autor Marcel Proust (1871–1922), známý především jako autor rozsáhlého cyklu Hledání ztraceného času, psal román s přestávkami mezi lety 1895 a 1901. Rukopis byl objeven až několik desítek let po autorově smrti a uspořádán a vydán poprvé v letech 1952. Mladý Proust toto dílo opustil, aniž by je dokončil, a některé části později použil jako základ určitých pasáží svého několikasvazkového arcidíla. Kniha je tedy nejenom skvělým líčením zrání mladého hrdiny s autobiografickými rysy, ale poskytuje i zajímavý pohled na literární zrání autorovo.
Česky vychází román poprvé. Přeložil a doslov napsal Michal Novotný.

Jean Santeuil

O původu člověka

Charles Darwin

Jedná se o revidované vydání překladu Darwinova klíčového díla, ve kterém autor poprvé naplno vyslovuje myšlenku, že „člověk pochází z opice“, a Bůh ho tedy nestvořil v jeho současné podobě. Tehdy se psal rok 1871, a není proto divu, že dílo zvedlo velkou vlnu nevole. Darwin takovouto reakci předpokládal: „Hlavní závěr, ke kterému jsem v této práci dospěl, že totiž člověk pochází z nějakého nižšího živočicha, bude mnoha lidem bohužel připadat velmi nechutný.“ Za svou teorií si ale přesto pevně stál a podložil ji četnými důkazy. Dnešního čtenáře již Darwin nešokuje, nicméně atraktivita tohoto díla ani po letech nezeslábla. Nesmírně zajímavé jsou i postřehy ohledně střetu přírodního výběru s lidskou civilizací. Tato kniha si určitě zaslouží nové revidované vydání, nyní rozšířené o Huxleyho esej o rozdílech mezi mozkem člověka a lidoopa a o Darwinovy poznámky, které v původním překladu chyběly.

O původu člověka

Kurs obecné lingvistiky

Ferdinand de Saussure

Ženevský jazykovědec Ferdinand de Saussure (1857–1913) byl nazván otcem či Koperníkem moderní lingvistiky a přirovnáván k Einsteinovi. Jeho podíl na formování nové obecné jazykovědy byl v každém případě mimořádný a jeho vliv patrný v celé řadě dalších humanitních disciplín. Kurs obecné lingvistiky vznikl jako rekonstrukce de Saussurových přednášek ze zápisků několika jeho posluchačů. Poprvé vyšel v roce 1916 a záhy se stal základním dílem obecných jazykovědných studií, epochálním předělem ve vývoji moderní jazykovědy, na jehož proslulosti ani mnoho desetiletí nic neubralo. Základní text byl později ještě doplněn cennými komentáři významného italského lingvisty Tullia de Maura. Ve třetím českém vydání vyjde s novou předmluvou prof. Františka Čermáka.

Kurs obecné lingvistiky

O vůli v přírodě a jiné práce

Artur Schopenhauer

Svazek obsahuje tři spisy významného německého filozofa (1788–1860): O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu; O vůli v přírodě; Dva základní problémy etiky. Přeložil Milan Váňa a předmluvu napsal Ladislav Major.

O vůli v přírodě a jiné práce

O vzniku druhů přírodním výběrem

Charles Darwin

Práce O původu druhů, nejznámější dílo významného anglického přírodovědce 19. století Charlese Darwina, představuje základní kámen moderní biologie. Právě v této práci totiž Darwin popisuje fenomén evoluce a s rozvahou argumentuje proti názoru, že všechny živé organismy byly stvořeny Bohem takové, jaké je známe dnes. Kniha vyšla v českém překladu již v roce 1953. Nyní se po více než půl století dočká nového, revidovaného vydání.

O vzniku druhů přírodním výběrem

Loď bláznů

Sebastian Brant

Čtenářům se znovu dostává do rukou světoznámá satirická básnická skladba z konce patnáctého století. Ve snaze o mravní naučení a dobovou kritiku autor převedl všechny lidské chyby, slabosti, neřesti, nedostatky a poklesky na společného jmenovatele bláznovství a blázna postavil do středu morálně satirického obrazu světa. Cílem bláznovské pravdy je sebepoznání bláznivosti, která je podstatou člověka a jíž nikdo neunikne.

Loď bláznů

Informatorium školy mateřské

Jan Amos Komenský

Na počátku Komenského zájmu o otázky výchovy a vzdělání člověka stál záměr usnadnit školám, tj. žákům a učitelům v nich, cestu ke vzdělání a k duchovnímu rozvoji budoucích osobností, budoucích vzdělanců, tedy lidí, kteří budou ve společnosti hrát vůdčí roli. Předškolní stupeň, a to včetně prenatálního stadia, představuje základ, o něhož se odvíjí úspěch všech vyšších stupňů. Informatorium školy mateřské vzniklo v Lešně r. 1632 jako část zamýšleného monumentálního vzdělávacího celku, jenž měl sloužit k přepokládané reformě českého školství po návratu Komenského z exilu do vlasti, která však nebyla plně realizována. Význam Informatoria není jen v tom, že tvořilo článek velkolepé koncepce reformy školského systému, je také v tom, že se jedná v raném novověku o evropsky zcela ojedinělé systematické pojednání o výchově dětí v nejmladším věku.

Informatorium školy mateřské

Zločin a trest

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Chudý student Rodion Raskolnikov se rozhodne zavraždit (spíše z důvodů ideových než hmotných) starou lichvářku, aby sám sobě dokázal, že silný má právo zbavit bezcenného člověka života. Přestože se mu podaří zahladit smrti a nejsou proti němu žádné důkazy, výčitky svědomí (které si před zločinem nepřipouštěl) jej nakonec donutí se přiznat a je odsouzen k trestu vyhnanství na Sibiři. Dostojevského styl vyprávění je ale natolik sugestivní a naléhavý, že jen málokdo odolá poněkud zvrácenému kouzlu Raskolnikova uvažování. Kniha patří k základním kamenům moderního evropského písemnictví a je určena každému čtenáři krásné literatury.

Zločin a trest

O pohlavním výběru

Charles Darwin

Kapitoly o pohlavním výběru tvoří součást Darwinovy knihy O původu člověka a pohlavním výběru. Jde o zcela klíčové dílo světového biologického písemnictví, které z nepochopitelných důvodů dosud chybělo na českém trhu (přeloženy byly jen kapitoly týkající se člověka).

Co se týče obsahu, právě zde Darwin rozvíjí a vysvětluje svou teorii pohlavního výběru, který podle jeho přesvědčení hraje důležitou roli při utváření vnějšího vzhledu vyšších živých organismů. Po rozsáhlém úvodu do problematiky uvádí konkrétní případy pro jednotlivé živočišné skupiny, přičemž nejvíce pozornosti věnuje ptákům. Jde o dílo nabité zajímavými vědeckými poznatky a občas také úsměvnými pasážemi, přibližujícími čtenáři vědecké metody devatenáctého století.

O pohlavním výběru

« Zpět na edice




Soutěže

Aktuality a kalendář akcí

5. 12. 2016
Praha Křest knihy Krásně jsem si početl
7. 12. 2016
Praha Prezentace knihy Zapomenuté království - Archeologie a dějiny Severního Izraele
7. 12. 2016
Brno STEPI ZÁPADNÍ UKRAJINY A TRANSYLVÁNIE - Přednáška
9. 12. 2016
Praha Křest knihy Jak se dělá Jazz
12. 12. 2016
Praha Uvedení knihy Islámský stát
Vyhlašujeme nový ročník Studentské soutěže

Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., divize Nakladatelství Academia, vyhlašuje 5. ročník Studentské soutěže určené studentům a absolventům českých vysokých škol se sídlem v České republice.

Veškeré podrobnosti o soutěži naleznete zde: Stanovy Studentské soutěže

Archiv aktualit   Kalendář akcí

Nejprodávanější knihy

  1. Krvavé léto 1945
  2. Příběh civilizace
  3. Protektorátem po stopách parašutistů
  4. Náš život pod pěti kruhy
  5. Anthropoid
  6. Morální dilema: Dějiny druhé světové války
  7. Luciferův efekt
  8. Ve vlastních názorech se shodnu s každým
  9. Konečná stanice Islámský stát?
  10. Průvodce protektorátní Prahou

Pohodlný nákup v e-shopu www.academiaknihy.cz

Odebírat novinky


  

Knihkupectví

Knihkupectví Academia Brno

Knihkupectví Academia Praha

Knihkupectví Academia Brno

Kulturně-literární centrum Academia Ostrava 1

Internetové knihkupectví

Internetové knihkupectví s elektronickými knihami

Partneři a slevy

Stránky věnované našim autorům
Ivan Klíma, Ivan Kraus