E-knihy
O edici
Vedlejší nebe
Hrdinou příběhu je Albert. Objevil se kdysi nečekaně v mé mysli. Poznamenal jsem si jeho jméno do počítače. Usadil se tam a čekal, co se bude dít. Byl trpělivý. Projevil se jako slušně vychovaný budoucí literární hrdina, který ví, že ho autor nemůže pozvat z čekárny na papír dřív, než ho políbí Múza. Věděl, že Múza má moc práce a je třeba čekat na její polibek.
Když na mne - dle pořadníku - došla řada, /múza přijela taxíkem/, bylo možno se dát do práce. Její polibek nechutnal po Chanelu, spíš po větrovém bonbonu, ale kdo by si stěžoval…
Na tomto místě musím poděkovat Albertovi, za to, že zasahoval do práce velice taktně. Dokonce tak nenápadně, že ani nevím, kdo z nás věnoval příběhu více času.
O příběhu mohu říci jen to, že je ze současnosti, je vážně nevážný nebo nevážně vážný. Nejspíš je to asi hořká komedie.
Pro jistotu jsem raději požádal o charakteristiku příběhu svou ženu. Vyjádřila se stručně a jasně: "Je to leporelo ze života redaktora bulvárního časopisu v krizi středního věku. Romantická komedie."
Smrdov, Březněves a Rychlonožkova ulice
Kniha se zabývá vývojem českých oikonym (místních jmen) v moderní době. Zaměřuje se na hlavní vývojové tendence místních jmen, názvotvorbu, motivaci a odraz politických a společenských změn v toponymii. Prostřednictvím sledování úlohy honorifikačního motivu (oslavná jména) upozorňuje na případových studiích věnovaných konkrétním toponymům (např. Žižkovo Pole, Havlíčkův Brod, Gottwaldov, Havířov, toponymie jižního Slovenska, Sudet a východního Pruska) na specifika české toponymie ve středoevropském kontextu. Pozornost je věnována rovněž vývoji uličních názvů, fungování toponym v uměleckém textu, reklamní a mytizační funkci zeměpisných pojmenování.
Dialog myšlenkových proudů středověkého judaismu
Kolektivní studie se zabývá dějinami a myšlením Židů ve středověku a raném novověku. Zdánlivě protichůdné pojmy uvedené v podtitulu – „izolace“ a zároveň „integrace“ – vystihují v kostce základní situaci Židů rozptýlených v diaspoře. Autoři přitom vycházejí z přesvědčení, že „dějiny Židů v diaspoře vyžadují studium ne izolované, nýbrž nedílně související s obecnou historií“ (jak píše Jiřina Šedinová v úvodu). Jednotlivé kapitoly podávají výklad o právním postavení Židů pod vládou křesťanství a islámu, sledují hlavní proudy aškenázského myšlení ve vrcholném středověku a v období tzv. „pražské židovské renesance“, věnují se orientálnímu světu sefardských Židů před jejich vyhnáním z Iberského poloostrova a po něm. Cílem autorů, představitelů nastupující generace českých judaistů spjatých s Filozofickou fakultou UK, bylo vytvořit barvitý obraz dějin židovské společnosti a jejího střetávání s většinovou kulturou, přínosný pro odbornou veřejnost a zároveň přístupný i širšímu okruhu čtenářů.
Filosofie peněz
Ke znovuobjevení díla německého filosofa, sociologa a teoretika kultury Georga Simmela (1858–1918) došlo ve druhé polovině 20. století díky proudům postmoderní sociologie. Bývá vyzdvihován jako první velký teoretik modernity a jako zakladatel esejistického stylu psaní v sociologii. V díle Filosofie peněz (1900) zkoumá duchovní význam hospodářského života. Materialistické tvrzení, že kultura vzniká z platných hospodářských poměrů, doplňuje Simmel důkazem, že ekonomická hodnocení a pohyby jsou výrazem hlubších proudů individuálního a společenského ducha. Simmel detailně analyzuje podstatu peněz jako prostředku, který poskytuje individuální svobodu a nezávislost, ale zároveň své uživatele odcizuje přímým vazbám materiálním, duchovním i mezilidským. Široký kulturní záběr a nadhled a rozsáhlé historické a geografické znalosti autorovi umožňují zkoumat souvislosti, které existují mezi peněžním hospodářstvím a vývojem osobní svobody. Aktuálnost Simmelova díla spočívá v názorném poukazu, nakolik hodnotu vztahů v zaměstnání, rodině i v umění určuje jejich „přepočitatelnost“ na hodnotu peněžní a jak peníze „rozvolňují“ svazky poutající člověka k půdě, uměleckému dílu i k etickým a náboženským normám.
Nerovné šance na vzdělání
Petr Matějů, Jana Straková a kolektiv
Monografie se zabývá problematikou nerovností v šancích na dosažení vyššího vzdělání. Dětem vzdělanějších a sociálně lépe situovaných rodičů se systematicky dostává lepšího a vyššího vzdělání než dětem méně vzdělaných a chudších rodičů, přesto se mnohdy jedná o děti stejně nadané. Kniha nabízí analyticky pronikavý pohled na příčiny těchto nerovností, a to jak na straně dětí a jejich rodičů, tak na straně školského systému. Publikace je určena nejen odborníků na vzdělávací politiku, ale také studentům, novinářům a všem, kteří, které tato problematika zajímá.
České dějepisectví v dialogu s Evropou (1890 - 1914)
Kniha České dějepisectví v dialogu s Evropou (1890–1914), která se programově pohybuje na pomezí literární a obecné historie, se skládá ze čtyř rozsáhlých kapitol. Všechny mají společného jmenovatele, jímž je emancipace české historiografie a literární historie, jež se od osmdesátých let 19. věku vymaňovaly z područí obrozenského romantismu především prostřednictvím intenzivních kontaktů s moderní evropskou vědou. Tento složitý proces obsahoval nejeden vnitřní svár, podmíněný zejména napětím mezi pragmatickými snahami přispívat vědeckými poznatky k formování soudobého společenského i politického dění a ideou svébytné a autonomní vědy.
Emancipaci a modernizaci historického bádání sleduje autorka na čtyřech problémech. První dva se věnují obecné historii, druhá polovina práce pak v podstatě historii literární. I když je období přelomu 19. a 20. století, včetně historie vědy, v posledním decenniu předmětem zvýšeného badatelského zájmu, troufám si říci, že text Kateřiny Bláhové je v mnoha ohledech novátorský. Není divu, neboť autorka plně zužitkovala nejen několikaleté systematické studium pramenného materiálu, zejména osobních fondů předních českých vědců uložených v několika archivech, nedávno vydaných souborů korespondence a memoárů, nýbrž stránku po stránce pročetla četné ročníky třiadvaceti vědeckých i kulturních časopisů. Nepřehlednou literaturu k tématu, ať již obecně historickou, či literárněvědnou, zvládla téměř v úplnosti. Bezpečná orientace v rozsáhlém materiálu jí umožňuje formulovat hlavní problémy i poctivě pramenně doložit a podložit prezentované výsledky.
Kniha zkušeností arabského bojovníka s křižáky
Usáma Ibn Munkiz (4. 7. 1096 – 16. 11. 1188), arabský emír ze severní Sýrie, válečník, politik, dvořan, spisovatel. Narodil se dva roky před vpádem prvních křižáků do Sýrie a zemřel rok po bitvě u Hittínu, kde byli křižáci poraženi vojskem Saladina. Usáma žil na dvorech a v armádách seldžukovských a fátimovských vládců, v Káhiře a v Damašku i mezi křižáky v Jeruzalémě, a to, co zažil, viděl a slyšel, vypráví v této své nejpozoruhodnější knize z pohledu stárnoucího muže, který se rozhodl zanechat potomkům obrazy křehkosti a osudovosti lidského života. Jeho kniha je v arabské literatuře jedinečná tím, že se v ní autor snaží vytěžit hlubší smysl z vlastních zážitků, čímž nastavuje zrcadlo sobě a své době. Z dalších jeho knih se zachovala kompletní sbírka básní, dále Kniha o poetice (Kitáb al-badí), Kniha o holi (Kitáb al-asá) a Kniha sídlišť a příbytků (Kitáb al-manázil va’d-dijár).
Hordubal
Známý román Karla Čapka, který experimentuje s konfrontacemi úhlů pohledů na stejnou věc a při morálním soudu problematizuje, „čí je vlastně pravda“, nás přivádí na předválečnou Podkarpatskou Rus, kam se po osmi letech strávených v cizině vrací námezdní dělník Juraj Hordubal. Jeho zidealizované očekávání domova však naráží na realitu, která se již dávno odvíjí jiným způsobem. Spor mezi Hordubalem a správcem statku, milencem jeho ženy, končí posléze úkladnou vraždou. Je ale vina na tragédii zcela jednoznačná? Právě trojí rovina příběhu odkrývá skutečnost v její komplikované mnohostrannosti. Čapkův román se svou metodou řadí k dalším jeho dílům, románům Povětroň, Obyčejný život a Život a dílo skladatele Foltýna, ale je rozvíjen i filmovou adaptací Martin Friče z roku 1937.
Titul je ke stažení zdarma.
Máj
Lyrickoepická skladba Karla Hynka Máchy z roku 1836, která je považována za vrcholné dílo romantismu v české literatuře.
Titul je ke stažení zdarma.
Kytice
Nejznámější sbírka baladických básní, kterou Karel Jaromír Erben začal psát již jako student. Balady inspirované slovanskými i jinými pověstmi se vyznačují dějově dramatickým spádem, zatímco prostředí je vykresleno stručně, popisně... Osudová dramata následovaná často až neúměrně krutým trestem inspirovala v roce 2000 režiséra F. A. Brabce k natočení filmu oceněného mimo jiné čtyřmi Českými lvy.
Titul je ke stažení zdarma.
Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem
První svazek Kohoutova autobiografického cyklu obsahuje dvě díla v žánru, pro nějž autor vynalezl označení "memoáromán":
Z DENÍKU KONTRAREVOLUCIONÁŘE
První Kohoutova próza, kterou psal roku 1969 po své čtyřicítce jako "občanskou závěť pro případ předčasné likvidace", mapuje čas od tanků, jež osvobodily Čechy v roce 1945, k týmž tankům, které je v srpnu 1968 okupovaly, ve třech stále se prostupujících líčeních: dramaticky se střídají autentické záznamy o průběhu politického Pražského jara (Z deníku spisovatele PK) s jeho beletrizovanými příčinami (Z deníku občana) i následky (Z deníku turisty). Kniha vyšla v řadě jazyků jako základní svědectví o vývoji poválečné generace občanů Československa.
KDE JE ZAKOPÁN PES
Pátá próza autora už tehdy proslulé Katyně, vydaná v exilu německy i česky v roce 1987, čekala podle Kohouta, "až opadne mé zděšení a můj hněv, pocity normálního člověka ve mně, a k psacímu stroji zasedne zpravodaj, vypravěč". Ve dvou časových rovinách je popisován nevšedně všední život skupiny zakázaných spisovatelů a jejich přátel i protivníků z řad opor režimu. Příběhy z celých sedmdesátých let, jimž dominuje zrození Charty 77, se střídají s absurdně detektivním příběhem z léta 1978, v němž si Státní bezpečnost hrála se spisovatelem"na četníky a zloděje", představujíc současně zlé vyděrače, vyhrožující rodině autora smrtí, i hodné kriminalisty, kteří ji jakoby chránily, aby ho měli pod kontrolou. Je vyprávěn hlavnímu hrdinovi - jezevčíku Edisonovi...
Výbor ze starší české literatury
Alena M. Černá, Miroslav Boček, Irena Fuková, Barbora Hanzová, Martina Jamborová, Marek Janosik-Bielski, Jaroslava Pečírková, Štěpán Šimek, Kateřina Voleková, Pavlína Zápotocká, Boris Lehečka (eds.)
Výbor ze starší české literatury obsahuje soubor šestadvaceti česky psaných textů nebo jejich úryvků z období od 13. do 18. století. Středověkou literaturu reprezentují např. díla veršované lyriky, erbovní pověst o Bruncvíkovi, úryvky z biblické knihy Genesis a z děl Tomáše ze Štítného i Jana Husa a ukázky z odborné středověké literatury lékařské a právnické. Raný novověk je zastoupen mj. spisy zábavního charakteru – cestopisem, satirami, kuchařkou atd.Výbor ze starší české literatury stojí na počátku nového edičního projektu a je „ochutnávkou“ z chystaných knih. Edičně jej připravilo oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Vydávané texty jsou transkribovány do novočeského pravopisného systému a obsahují nezbytný textověkritický komentář.
Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem
Druhý svazek Kohoutova autobiografického cyklu obsahuje následující
díla, které lze považovat za memoáry v pravém slova smyslu:
TO BYL MŮJ ŽIVOT??
Dvousvazková autobiografie (2005 a 2006), zde logicky propojená v zamýšlený celek, obsahuje reflexe dříve popsaných, ale hlavně dosud nevzpomenutých událostí - od autorova narození v roce 1928 přes všechy divoké peripetie jeho života až do rozdělení Československa o půlnoci na Nový rok 1993. defilují tu v nejrůznějších životních situacích Clapeček, Chcípáček, Dorostenec, Poeta, Voják, Dramatik, Disident, Exulant a různé další role autora - jeho slovy - "v klasickém dramatu o čtyřech jednáních, s názvy Zaslepení, Prohledaní, Vynesení a Navracení". Vše dokumentují ukázky z Kohoutových prací od prvních veršíků až po známé romány a divadelní hry, i líčení okolností jejich vzniku.
PŘEDBĚŽNÁ BILANCE
Text vzniklý v létě 2010 na žádost iniciátora souborného vydání Kohoutových pamětí, ředitele Nakladatelství Academia Jiřího Padevěta, vyplňuje skoro dvacetiletou pauzu mezi koncem předchozí knihy a dneškem dalšími událostmi a úvahami zralého muže, který dál intenzivně pokračuje v uměleckých i veřejných aktivitách. Autor nabízí barevné portréty kontrahentů i přátel, dětí, vnuků, pomocníků, jezevčíků a své ženy Jeleny Mašínové, procházející předchozími knihami jakožto Z. či Zet. Uzavírá cyklus, který v jednom středoevropském lidském osudu zrcadlí uplynulých třiaosmdesát let planety Země.
