Souhlas se zpracováním osobních údajů společnosti Academia

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.

MENU

ZAVŘÍT

Zobrazit kategorie e-shopuZavřít kategorie e-shopu
Čerň a stříbro

Čerň a stříbro

GIORDANO PAOLO

Skladem

Cena s DPH 80
(Běžně 229 Kč)
  • Vázaná
  • 128 stran
  • 133 × 207 mm
Rok vydání
2015
Nakladatelství
Odeon
ISBN
978-80-207-1656-9
EAN
9788020716569
V útlé próze Čerň a stříbro sledujeme příběh jednoho mladého manželství. On (jeho jméno v díle nezazní) je fyzik, univerzitní badatel se sklony k depresi. Má za to, že mu tělem protéká hustá a lepkavá černá míza melancholie, zatímco jeho žena Nora má v těle světlé stříbro, výborný elektrický vodič. On má zároveň roli vypravěče a zapisovatele jejich lásky. Věří, že jeho smuteční čerň se smíchá s Nořinou stříbrnou energií, ale zjišťuje, že skutečným pojivem, majákem i andělem strážným jejich vztahu byla paní A., přezdívaná Babette, kuchařka, hospodyně, chůva a adoptivní babička i matka v jedné osobě. Vyprávění začíná smrtí paní A., která podlehla rakovině. Milostné téma se tak od začátku proplétá s tématem umírání a smrti.
Paolo Giordano se soustředí na vědomí a podvědomí svých postav, sleduje postup nemoci dostatečně zblízka, přesto bez patosu, bez přehnaných emocí, ne však cynicky. Vrací se tak k obrazu rodiny, konstantnímu prvku své tvorby, tentokrát ji ovšem nepředstavuje jen jako semeniště traumat či bitevní pole, ale také jako hnízdo, jako útočiště...

Ukázka z textu


Toho rána jsem jel na letiště vyzvednout Noru, která se vracela z krátké služební cesty. Ačkoliv už byl dávno prosinec, zima otálela a monotónní plochy po stranách dálnice vybledly pod tenkou vrstvou mlhy, jako kdyby předstíraly sníh, jenž ne a ne napadnout. Noře zazvonil mobil, ohlásila se, potom už moc nemluvila, spíš poslouchala. Řekla: rozumím, dobře, tak v úterý, a pak dodala jednu z těch frází, kterými nás zásobuje zkušenost, aby se v případě nutnosti odčinil nedostatek vhodných slov: „Snad je to tak lepší.“
Zajel jsem k první benzínce, abych jí umožnil vystoupit z auta a kráčet osaměle směrem k neurčitému místu na parkovišti. Plakala potichu, mističkou z pravé dlaně si zakrývala ústa a nos. Mezi bezpočtem věcí, které jsem o své ženě zjistil během deseti let manželství, je i nepříjemný zvyk se izolovat ve chvílích bolesti. Znenadání je nedostupná, nikomu nedovolí, aby ji utěšil, nutí mě k nečinnosti zbytečného svědka jejího utrpení, což je u ní ostýchavost, kterou jsem občas mylně pokládal za nedostatek velkorysosti.

Nenašli jste všechny informace?
Zeptejte se nás

Související