Ludwig Wittgenstein
O autorovi
Ludwig Wittgenstein se narodil ve Vídni 26. dubna 1889 jako nejmladší z osmi dětí v jedné z nejbohatších průmyslnických rodin rakousko-uherské monarchie. Navštěvoval reálku v Linci ve stejné době jako o šest dní starší Adolf Hitler. V roce 1908 začal studovat v Manchestru letecké strojírenství. Zájem o filosofii matematiky ho přivedl do Cambridge k Bertrandu Russellovi, s nímž navázal přátelské vztahy. V roce 1913 se vrátil do Rakouska a rok nato nastoupil na frontu. Během války vznikly první náčrty jeho práce Tractatus logico-philosophicus, která vyšla hned po válce a byla přeložena do angličtiny. Po válce se na čas odloučil od filosofie (měl za to, že v Traktátu už všechny filosofické problémy vyřešil), vzdal se svého podílu na rodinném jmění a prošel několika zaměstnáními (zahradník, učitel, architekt). V roce 1929 se vrátil do Cambridge, kde roku 1939 získal profesuru, a zapojil se do diskusí o filosofii matematiky a vědy v rámci „Vídeňského kruhu“. Během druhé světové války pracoval jako zřízenec v nemocnici v Londýně a jako technik v Newcastlu. Po válce se vrátil na universitu k výuce, na svou profesuru však v roce 1947 rezignoval, aby se mohl soustředit na psaní. Do roku 1949 shromáždil všechen materiál, který zamýšlel publikovat ve svém druhém hlavním díle Philosophische Untersuchungen, to však vyšlo až po jeho smrti v roce 1953. Poslední roky svého života strávil střídavě ve Vídni, Oxfordu a Cambridgi, přičemž neustále pracoval až do své smrti 29. dubna 1951.
Ludwig Wittgenstein je považován za jednoho z nejvýznamnějších filosofů 20. století. Jeho rané práce ovlivnil Bertrand Russel a Gottlob Frege. Tractatus Philosophicus je založen na myšlence, že filosofické problémy povstávají z neporozumění logiky jazyka, a že prostřednictvím filosofie je třeba stanovit, co lze jazykem vyjádřit a co nikoli, a zbavit se tak zdánlivých výpovědí, které nemohou dávat smysl, protože s ničím nekorespondují. Jeho pozdní práce Philosophische Untersuchungen sdílí zájem o logiku a jazyk, ale zaujímá méně technicistní přístup k filosofickým problémům: jazyk je formou života, jazykem jednáme, hrajeme hru, kterou jsme přijali a při níž očekáváme, že ji přijímají i ostatní. Význam výrazu lze zjistit pozorováním toho, jak je v rámci jazykové hry užíván a odtud i nová úloha filosofie: nevytvářet nové pseudovýznamy, ale popisovat fakticky užívaný jazyk.
O jistotě
Ludwig Wittgenstein
Edice Europa
O jistotě je Wittgensteinova posmrtně vydaná kniha, která vznikla z nedokončených zápisků, jejichž poslední řádky autor napsal dva dny před svým skonem. Vede v ní diskurs o důkazu existence vnějšího světa – o tom, že o některých věcech není možno pochybovat, aby člověk vůbec mohl žít – inspirovaný esejemi anglického filosofa G. E. Moora.
„Zde je ruka“ – to je jeho výchozí argument, od kterého zkoumá situaci našeho vědění. Jiným důležitým momentem je předpoklad, že všechny pochybnosti jsou vloženy do základních přesvědčení, a že tedy ty nejradikálnější formy pochybností musejí být odmítnuty, neboť vytvářejí systémový rozpor. Wittgenstein si je vědom, že vždycky budeme pochybovat. Jeho koncept jistoty nemíří k tomu, aby ukázal, kudy můžeme přistoupit k pravdě, nýbrž k tomu nakolik mohou být pochybnosti bezdůvodné nebo nepochopitelné díky jejich zakořenění v jazykové hře. Takto dovozuje, že struktura našeho jazyka může vést k tomu, že tvoří pochybnosti tam, kde není třeba pochybovat, a analyzuje gramatické struktury přirozeného jazyka i pravidla jeho používání. Tato zkoumání představují další rozvinutí jeho známé koncepce „jazykových her“ jako základního kritéria sémantického smyslu a významu jazykových výrazů.
