Ivo Kraus
O autorovi
Prof. RNDr. Ivo Kraus, DrSc.
Základní životopisné údaje:
Narozen 29.1.1936 v Náchodě, maturita na gymnáziu v Nové Pace (1954), studium fyziky na MFF UK (1954 - 1959), vysokoškolský pedagog - fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT v Praze (1959 – dosud).
Akademické a vědecké hodnosti:
RNDr. (MFF UK, 1966), CSc.- fyzikálně-matematické vědy (FJFI ČVUT, 1967), docent experimentální fyziky (FJFI ČVUT, 1973), DrSc.- fyzikálně-matematické vědy (ČVUT, 1989), profesor pro obor fyzika kondenzovaných látek (ČVUT, 1991), FEng. (Inženýrská akademie České republiky, 1996), dr.h.c. (Siberian State Aerospace University in Krasnoyarsk, 2000).
Odborné zaměření:
Fyzika pevných látek, krystalografie a rentgenografie.
Publicistika:
Původní vědecké práce v časopisech a sbornících z domácích i zahraničních konferencí, vědecké monografie, samostatné kapitoly v českých i zahraničních odborných příručkách, vysokoškolské učebnice a učební texty (v ČR i zahraničí), články popularizující fyzikální objevy, knihy esejů zaměřených na historii přírodních věd a techniky.
Členství v profesních organizacích, vědeckých akademiích a redakčních radách:
Jednota českých matematiků a fyziků, Krystalografická společnost, Společnost pro dějiny věd a techniky, Inženýrská akademie České republiky, Syndikát novinářů ČR, Russian Academy of Engineering, Saint Petersburg's Academy of Sciences for Strength Materials, International Academy of Theory of Sciences, International Higher Education Academy of Sciences, International Federation of Journalists; redakční rady časopisů Dějiny věd a techniky, Pražská technika, Rozhledy matematicko-fyzikální.
Medaile a ocenění:
Čestná medaile V. Náprstka za zásluhy v popularizaci vědy (AV ČR 2005). Felberova medaile ČVUT I. stupně (2006), Medaile FJFI I. stupně (1986), Čestný člen Krystalografické společnosti (2006), Čestné uznání za rozvoj filatelie (SČF 2004), Medaile B. Bolzana (Společnost pro dějiny věd a techniky 2005).
Fyzika od Tháleta k Newtonovi
I fyzika, které vděčíme za technické vymoženosti současného světa, měla své dětství; souvislosti mezi přírodními úkazy se snažili vysvětlit bez pomoci nadpřirozených sil už antičtí filozofové. A když za „temného středověku“ dospívala, dohlíželi na ni muslimský matematik a optik Alhazen s lékařem Avicennou a veleučení křesťané Albert Veliký, Roger Bacon a Mikuláš Kusánský. Teprve v renezanci dosáhla zralosti a jako teoretická filozofie přírody se do jisté míry osamostatnila. Na jejím rozvoji se podílely takové osobnosti, jako byl Johannes Kepler, Galileo Galilei nebo Isaac Newton, které uspořádaly velké množství poznatků do ucelené a vnitřně nerozporné soustavy principů a teorií, jimiž se řídilo veškeré fyzikální dění. Newtonovy pohybové zákony na dlouhé roky ovládly tehdejší filozofický obraz světa, až po roce 1900 byly nahrazeny pohledem kvantověfyzikálním.
Od zrození evropské vědy v antickém Řecku do roku 1643, kdy Bůh řekl „Budiž Newton“, uplynulo dvacet pět století. Že vývoj fyziky během této doby je vlastně pestrou mozaikou životních osudů lidí, kteří se o odhalení tajemství přírody zasloužili, se mohou přesvědčit čtenáři této knížky.
