Imre Kertész
O autorovi
INPUT { behavior: url(http://www.academia.cz/fckeditor2.3/editor/css/behaviors/hiddenfield.htc) ; }INPUT,TEXTAREA,SELECT,.FCK__Anchor,.FCK__PageBreak,IMG { behavior: url(http://www.academia.cz/fckeditor2.3/editor/css/behaviors/disablehandles.htc) ; }TABLE { behavior: url(http://www.academia.cz/fckeditor2.3/editor/css/behaviors/showtableborders.htc) url(http://www.academia.cz/fckeditor2.3/editor/css/behaviors/disablehandles.htc) ; }Imre Kertész, narozený roku 1929 v budapešťské židovské měšťanské rodině, jen zázrakem přežil rok 1944--45 v nacistických koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Po návratu domů dokončil střední školu a po maturitě nastoupil v redakci deníku jako píšící redaktor. Po základní vojenské službě si pak už natrvalo zvolil svobodné povolání spisovatele. Zprvu psal nenáročné divadelní a muzikálové texty a překládal z němčiny naopak vysoce náročné filosofické statě; posléze se věnoval už jen vlastní literární tvorbě. Jeho první román Člověk bez osudu (Sorstalanság) vyšel poprvé po dlouhých a nedůstojných „ideologických“ peripetiích až roku 1975. Dále vydal romány Fiasko (A kudarc, 1988), Kadiš za nenarozené dítě (Kaddis a meg nem született gyermekért,1990) a Bilance (Felszámolás, 2003). Kertészovo dosavadní dílo tvoří ještě dvě rozsáhlejší novely, sbírka povídek a čtyři svazky studií, esejů a fejetonů. Na sklonku roku 2002 poctila Švédská královská akademie Imreho Kertésze Nobelovou cenou za literaturu, se zvláštním zřetelem k jeho prvotině Člověk bez osudu. Ve své řeči pronesené ve Stockholmu po převzetí tohoto nadmíru prestižního vyznamenání, řekl Imre Kertész mj: „… Říká se o mně – míněno tu s uznáním, onde hanlivě --, že jsem autorem jediného tématu: holocaustu. Nic proti tomu; proč bych s jistými výhradami nepřijal tuto mně nabízenou poličku v příslušném regálu knihoven?“
Člověk bez osudu
Imre Kertész
Edice Filmová řada
Stěžejní dílo významného maďarského spisovatele, jemuž byla udělena v roce 2002 Nobelova cena za literaturu. V Kertészově díle je zobrazen koncentrační tábor z pohledu patnáctiletého chlapce a líčen ve stylu téměř nezúčastněného věcného kronikáře. Název odkazuje na stav kolektivního osudu, v němž je člověk zbaven možnosti individuální volby. Z maďarštiny přeložila Kateřina Pošová.
Příběh
Imre Kertész, Péter Esterházy
Edice Janus
Věčné téma manipulace, zneužívání moci, totalitarismu, to je základním námětem kratičké povídky postavené na autentické epizodě ze života autora (I. Kertész) při jeho cestě vlakem z Budapešti do Vídně. Na půdorysu "běžného", zdánlivě nicotného konfliktu se státní mocí v osobě celníka je rozvinuta deprimující a pesimistická úvaha o tom, jak hluboce jsou v nás zakořeněny agrese i strachy, které jsme mylně přisuzovali jen podmínkám nedemokratických poměrů. Téma pak po svém způsobu přebírá Péter Esterházy a zneklidňující povídka Imre Kertésze v povídce druhého autora začne žít svým vlastním životem. Není zcela zřejmé, zda jde o hru, o literaturu v životě nebo o život v literatuře.
Likvidace
Imre Kertész
Edice Janus
Trojici svých děl Člověk bez osudu (1975, česky 2003), Fiasko (1988, česky 2005) a Kaddiš za nenarozené dítě (1990, česky 1998 a 2003) završil Kertész záhy po udělení Nobelovy ceny za literaturu (2002) románem Likvidace; uzavřel tak volnou tetralogii, v níž toto poslední dílo typově tvoří paralelu ke Kaddiši za nenarozené dítě. Pokusil se jím udělat tečku za svým „věčným tématem“ holocaustu jako konce evropské kultury. Klade si v něm otázku, jak naložit s životem po Osvětimi, s pocitem osamění a zodpovědnosti, jenž nastává po pádu totalitního režimu, „uprostřed nicoty pokládané v počátečním opojení za svobodu“. Jde o úsporně napsané a zároveň složitě komponované dílo s téměř detektivní zápletkou a hlubokým filosofickým nábojem. V textu najdeme četné odkazy mj. na díla T. Manna, T. Bernharda, S. Becketta a G. Ottlika. Znalost těchto spřízněných děl ještě umocňuje i tak velmi hutný čtenářský zážitek.
